Co znamená výraz „puro“ v doutníkové terminologii

Jak je ale známo, kultura je proměnlivá stejně jako lidská mysl, a proto se z tohoto termínu brzy stalo všeobecné pojmenování. V posledních deseti letech vyvolaly doutníky vyráběné z prvotřídních směsí tabáků pocházejících z různých koutů světa novou etymologickou otázku: Jak pojmenovat tyto nové doutníky, jestliže nemohou být zařazeny do kategorie puros?

Koncept míchaných tabákových směsí je podobný jako u whisky. O té víme, že první oficiální směs (blend) byla schválena jistému Skotovi Andrew Usherovi v roce 1853. Nicméně nelze vyloučit, že někteří lihovarníci pálili whisky a jiné destiláty z různých surovin dokonce dříve. Stejné dilema se týká i světa tabáku – určit totiž přesně, kdy se začalo hovořit o tabákových „blendech“ neboli směsích, je nelehkým úkolem.

Problematika klasifikace
Jak klasifikovat doutníky, které sice byly vyrobeny z tabáků ze stejné oblasti, nicméně byly zpracovány a/nebo ubaleny v jiné zemi, než ve které se tabák vypěstoval? Takovýto druh výroby se může z ekonomického hlediska zdát jako ne zrovna ta nejšťastnější volba, a tudíž těžká k pochopení. I přesto je však v posledních deseti letech tento druh produkce čím dál běžnější. Podívejme se třeba na společnost Davidoff v Nikaragui (nikaragujský tabák, výroba v Hondurasu) anebo na řadu doutníků Amazon společnosti Alec Bradley Nica Puro (italský tabák, výroba v Peru). Tato komplikovaná situace, ve které se očividně snažíme vyhnout přesné kvalifikaci, vyvolává minimálně dvě otázky – patří takovéto doutníky do kategorie směsi anebo puro? A jestliže nespadají ani do jedné kategorie, máme potom před sebou doutníky tzv. „třetí kategorie“? Je tedy zapotřebí vytvářet nové termíny.

Odpovědi na naše otázky jsme se pokusili najít pomocí analýzy výroby doutníků i v minulých letech. Doutníky, jak je známe dnes – tripa (seco, ligero a volado), vázací list (capote) a krycí list (capa) – se zrodily v roce 1731 v Siviglii a říkalo se jim „Sevillas“. Není žádným překvapením, že tabák, ze kterého se balily, byl původem z Kuby, resp. přesněji řečeno z ostrovů Isla Grande pod španělskou vládou. Přibližně o sto let později, v roce 1883, se začal rozrůstat doutníkový průmysl také v americké Tampě – kubánský tabák, kubánští baliči (torcedoři) a paralelní průmysl podobný tomu na karibském ostrově. Jednalo se o doutníky společnosti Tabacalera, která je kromě Tampy prodávala i na dalších místech v Americe. Na základě tohoto historického kontextu nemůžeme vyloučit, že takovéto doutníky, především již zmíněné „Sevillas“, patřily do kategorie puros, a to i přesto, že byly vyrobené ve stejné zemi, kde tabák na plantážích vyrostl. Ten, kdo by tvrdil něco jiného, zpochybňuje samotnou historii doutníků. Navíc, když se řekne „puros“, neznamená to, že se nemůže jednat o směs. Doutník z tabáku stejného původu se také vyrábí ze směsi podle receptu, který bere na vědomí geografický původ každého listu z konkrétní plantáže.

Těžko říct, zda by se vyplatilo zavést i klasifikaci tzv. „třetího typu“ doutníků, které byly vyrobeny v určité zemi z tabáku stejného původu, jež však pochází z jiné země.