Guillermo León: "Řídit legendární továrnu La Aurora je pro mě čest"

Ačkoliv byla výroba doutníků na začátku devadesátých let druhořadým zájmem rodiny Leónů, s nástupem rozmachu trhu ve Spojených státech byl Guillermo León v roce 1993 jmenován výkonným viceprezidentem společnosti La Aurora SA, která je za obchodní aktivity v USA přímo zodpovědná. Stal se vášnivým propagátorem dominikánského tabáku a je stálým členem asociace výrobců doutníků ProCigar.

V současné době rozděluje Guillermo León svůj čas mezi továrnu společnosti v Santiagu a trh ve Spojených státech. Dohlíží na rozšíření továrny a doufá, že po současné krizi udrží výrobu ve stejném rozsahu jako doposud. V rozhovoru se rozpovídal o rodinném podnikání, doutníku Léon Jimenes a jeho plánech do budoucna.

Guillermo, povězte nám o historii vaší rodiny v obchodě s doutníky.
Tento příběh jsem vyprávěl tolikrát, že bych to pravděpodobně dovedl i ve spánku. Továrna zahájila provoz v roce 1903. Založil jí můj slavný dědeček Eduardo León Jimenes ve svých dvaceti letech. Byl to na svou dobu talentovaný a velmi odvážný mladý muž.

Byl z Dominikánské republiky?
Ano, narodil se v Dominikánské republice. Založil si malou doutníkovou společnost, protože jeho otec byl pěstitel tabáku. Později přidal i firmu na výrobu cigaret. Naše rodina je spojená s tabákem po celé generace, kolik jich bylo přesně už nedovedeme ověřit, ale bylo jich opravdu hodně. Výhoda je, že jsme byli vlastníci plantáží a mohli tak sklízet svůj tabák do vlastních doutníků. Dědeček původně založil podnik se třemi doutníky -  v Guazumalu, malém městečku mezi Tamborilem a Santiagem. Bylo to velmi malé město. Postupem času začal prosperovat, měl však velké problémy s dodáním produktů do jiných měst. Aby se dostal na trhy, museli doutníky nosit na karavanách oslů a tak se raději přestěhoval do většího Santiaga. To bylo mnohem pohodlnější a od té doby se dá společnost považovat za solventní

V té době už cigarety vyráběl?
Ne, výroba cigaret začala až v roce 1963. Od třicátých let, kdy se přestěhoval do Santiaga, vyráběl doutníky. Téměř všechny na dominikánském trhu!

Jaká to byla značka?
Aurora. V továrně La Aurora jsme měli různé velikosti a značky, které dnes již neexistují. To je jeden z nich (drží velký doutník perfecto). Také jsme měli různé názvy značek, ale nemůžu vám je vyjmenovat, protože si je můžou chtít zaregistrovat pánové od konkurence (smích). Stále ovšem máme asi třináct různých velikostí, které se v továrně vyrábějí. V 60. letech 20. století začala La Aurora vyrábět cigarety. Tento projekt následoval po smrti dominikánského diktátora Raphaela Trujillo. Trujillo byl specifický v tom, že nenechal vyrábět nikoho jiného, protože byl v té době partnerem jediné továrny na cigarety v Dominikánské republice. Ve stejnou dobu jako my, továrna Compania Anonima Tabacalera vyráběla také doutníky, ale brzy po jeho smrti se situace uvolnila a začali jsme vyrábět prvotřídní cigarety, včetně Marlboro a několika místních značek. V roce 1983 jsme postavili pivovar Bohemia. Později jsme kolem roku 1987 získali největší pivovar v Dominikánské republice. Tento pivovar vyráběl pivo El Presidente, které je přední značkou na domácím dominikánském trhu. Začátkem 90. let jsme začali toto pivo vyvážet do světa. Představili jsme ho v Miami, New Yorku, New Jersey a Portoriku. Byla to pro nás velmi úspěšná značka a tento trh chceme dále rozvíjet Jsme s tím velmi spokojeni.

Pivovary řídí někdo z rodiny?
Ano, můj strýček. Můj strýc León Jimenes je zodpovědný za E. Leóna Jimenes CXA, mateřskou společnost Dominikánského národního pivovaru. V dalších částech skupiny je společnost pro tabák, která je rozdělena na dvě firmy pro cigarety a doutníky, z nichž druhá se jmenuje La Aurora. Máme také potravinovou dceřinou společnost Indal, kterou provozuje můj bratr Franklin. Vyrábí džusy, jako je Tang a Kool-Aid a některé bonbóny.

Jaký je celkový obrat společnosti?
Je to kolem 500 milionů dolarů ročně.

Máte obchodní spojení s Philip Morrisem, americkým tabákovým a potravinářským konglomerátem. Mohl byste nám vaši spolupráci vysvětlit?
S Philipem Morrisem jsme od roku 1963. V našich kancelářích však nejsou žádní jejich lidé. Máme s nimi vynikající vztahy, využíváme především zkušeností v oblasti strojů a výroby. V oblasti logistiky jsme schopni distribuovat El Presidente v mnoha regionech prostřednictvím jejich Miller Brewing Company a například do Evropy vyvážíme doutníky bez celního zatížení. Rozšiřujeme díky Phillip Morris také možnosti distribuce v zemích latinské Ameriky

Jsou to menšinoví partneři?
Ano. Nemluvíme o přesném procentu vlastnictví, ale jde o menšinové partnery. Je to velmi dobrý a perspektivní vztah.

Jak jste začal ve  společnosti La Aurora Vy osobně?
Já jsem kouřil doutníky už od dětství. Chodili jsme kouřit na pole kolem továrny. V mé rodině je sedm dětí - dvě dívky a pět chlapců. Všichni jsme od sebe skoro přesně jeden rok a celý život jsme řešili vše, co se týká tabáku. Většinu času po škole jsme trávili v továrně. Studoval jsem na univerzitě v Santiagu a byl jsem jediný sourozenec, který se neučil mimo Dominikánskou republiku. Všichni moji bratři jinak studovali ve Spojených státech.

A proč jste zůstal?
V roce 1987 jsem nastoupil do rodinné společnosti. Nebyl jsem v té době přímo spojen s La Aurora, ale působil jsem v holdingové společnosti, která provozovala skupinu jiných firem. Poté jsem byl v roce 1994 převelen do La Aurory, kde pracuji dodnes. Prodej značky byl v zásadě zaměřen na místní trh. Exportovali jsme sice do Spojených států a Evropy, ale nikdo nebyl přímo zodpovědný za značku na  plný úvazek. Přesto byla La Aurora v rodině vždy chráněna, protože to bylo jako zrno, ze kterého pocházelo veškeré ovoce společnosti. Pamatuji si, že to byly z hospodářského hlediska velmi těžké roky. Stále jsme však drželi výrobu

Kolik doutníků bylo vyrobeno, když jste v roce 1994 nastoupil?
Když jsem dorazil, vyprodukovali jsme asi tři miliony doutníků ročně. Z těchto tří milionů jsme vyvezli asi milion mezi Spojenými státy a Evropou. Většina těchto doutníků byla exportována do Miami, takže když mluvím o Spojených státech, mluvím opravdu především o  Floridě, protože tam to byl už velmi známý a oblíbený doutník.

Existovala v té době značka León Jimenes?
V roce 1994? Ano. León Jimenes začal v roce 1987 a měl kamerunské krytí. Původně  se jmenoval Imperiales. Stále jich někde mám odloženou krabici. Nicméně brzy jsme změnili jejich název na León Jimenes. Jinak zásobování z Kamerunu bylo velmi obtížné a nedostatečné a museli jsme si tedy vybrat mezi Leónem Jimenesem a Aurorou. Na jeden z doutníků musela jít connecticut-shade odrůda, protože jsme neměli dostatek kamerunské komodity, abychom podle našich představ mohli udělat oba. Protože Aurora byla vždy součástí firemní tradice a starší z těchto dvou značek, rozhodli jsme se změnit León Jimenes tak, aby do ní byl vložen právě zmíněný a dostupnější connecticut. Lidé si začali nesmírně stěžovat, doutník se jim líbil tak, jak byl v původní podobě, ale nic jiného se bohužel dělat nedalo.

Doutník León Jimenes byl vyroben pro vývoz nebo pro místní trh?
Pro oba. Vyrobili jsme tři miliony mezi Aurorou a Leonem Jimenesem. Když jsem dorazil, výroba byla víceméně rozdělena na polovinu na tyto dva. Je tomu tak i přesto, že značka Aurora v Evropě dlouho nebyla k mání. Neexistovala, protože jsme neměli výrobu, která by nám umožnila udržet náš americký trh. A Evropa byla vždy více nakloněna lehčímu balení Connecticutu. Později jsme představili Auroru na některých evropských trzích. Reakce byla příznivá. V roce 1995 jsme vyrobili tři miliony, v 1996 jsme se zdvojnásobili na šest milionů a v 1997 jsme se opět zdvojnásobili na 12 milionů a růst držíme dodnes.

V té době jste se stal členem dominikánské ProCigar asociace.
Ano, s tím nebyl vůbec žádný problém. Všichni byli velmi nápomocní. Henke Kelner v Davidoff, Wayne Suarez v Arturo Fuente - všichni mi hodně pomohli. Vyrobili jsme a prodali vše, co jsme mohli.

Bylo v té době dostatek surovin?
Rozhodně. Vzpomínám si, že neexistovaly žádné problémy. Spousta lidí spěchala, aby se pokusila koupit tabák dříve, než bude hotový. Drhnout to začalo až později. Řeknu vám, že všichni majitelé továren, kteří tabák financovali, tj. poskytovali zemědělcům tabáku technickou a finanční pomoc, málem zbankrotovali. V Dominikánské republice to u nás funguje tak, že dávám farmáři peníze a posílám technika, který dohlíží na plodiny.  Když je sklizeno, získám ji od něj za předem stanovenou cenu. Ten tabák je už od začátku můj. Očekáváme proto, že v dobách ekonomické krize, všechno půjde jako po másle.

La Aurora dodnes udržuje smlouvy s přibližně 200 pěstiteli tabáku. Máte v plánu tento systém změnit a stát se vlastníkem půdy?
Až do loňského roku jsme našim pěstitelům poskytovali přímou finanční a technickou pomoc. V letošním roce používáme systém, který v současné době používá většina výrobců. To znamená, že máme smlouvu se společností, která nakupuje veškerý tabák a je zodpovědná za dodání určitého množství. Veškerý tabák, který obdržíte musí být v dobrém stavu. Máme vlastní zaměstnance v oblasti kontroly a skladování. A vždy budeme mít kontakt s pěstiteli v polích. Existují další producenti, kteří s plantážemi nezůstávají v kontaktu a čekají jen na tabák. V tomto smyslu jsme vždy byli na polích a vždy jsme s pěstiteli měli kontakt. Musíte znát producenty a pokud je plánujete podpořit, musíte mít lidi na polích.

Pojďme mluvit o značkách Aurora a León Jimenes z pohledu marketingu. Značku La Aurora jste změnili na jednoduché Aurora. Proč?
Protože si lide pletli název doutníku a továrny, ve které se vyrábí i ostatní značky. Podle našeho PR a marketingu to působilo na spotřebitele zmatečně. Rozhodli jsme se proto změnit obchodní značku na Aurora a ponechat továrnu s názvem La Aurora.

Kolik druhů doutníků Aurora je?
Máme stejně pro Auroru jako pro León Jimenes, třináct druhů. Vyrábíme tedy všechny tradiční velikosti a tvary.

Chystáte se představit nějaké novinky?
Pokud to trh bude vyžadovat, tak ano. Ale doba pro uvádění nových produktů není moc přívětivá. Plánujeme nové značky a máme dokonce konkrétní doutník, který je pýchou Dona Fernanda Leóna (otec Guillerma). Je to doutník, který je vyroben speciálně pro něj a rozdává se  jako dárek. Komerčně se nevyrábí, ale očekáváme jeho uvedení na trh někdy v budoucnosti. Prozatím si nemyslíme, že je ten pravý čas.

Zpátky domů. La Aurora je jedna z největších turistických atrakcí v Dominikánské republice, že?
To je pravda. V loňském roce do naší továrny přišlo zhruba 60 000 turistů a téměř každý den vítáme kopec lidí. Naše továrna je obecně něco zvláštního! Obnovili jsme tradici čtení nahlas dělníkům. Čtenář například přednáší zprávy, sport a horoskopy. Toto je jedna z věcí, které můj otec vždy chtěl přivést zpět. Je mi trošku trapné mluvit o tomto tématu, ale protože to nemá téměř nikdo jiný, je to velmi zajímavé. Je skvělé vidět tolik lidí se zájmem o naši práci a turisty vítáme s otevřenou náručí. Až dorazí, dáme jim naše nápoje, možná kávu, džus, dokonce i pivo - co chtějí. A samozřejmě nechybí obchod s cigaretovým příslušenstvím. Budeme se na čtenáře GENTLEMANIA moc těšit!