Jak moc ovlivňuje nikotin požitek z doutníku?

Stručná historie
Aktivní látka tabáku, jež je známa pod názvem nikotin, byla z jeho listů poprvé izolována v roce 1828. Název je odvozen ze jména francouzského diplomata Jeana Nicot de Villemaina, jelikož to byl právě on, kdo rostlinu v 16. století poprvé představil na francouzském dvoře. Tabák se tak díky němu dostal do povědomí celé Evropy, kde rychle nabyl na popularitě.

Faktory ovlivňující kvalitu nikotinu
Nikotin je hlavním alkaloidem, který se v tabáku nachází. Alkaloidy jsou přirozeně vyskytující se molekuly, které se skládají především z dusíku. Množství nikotinu se v každé části rostliny liší. Jeho koncentrace narůstá od kořenů k pupenům. V listech je např. nikotinu více než třeba ve stvolu.

Mezi hlavní faktory, které ovlivňují koncentraci nikotinu v listech tabáku, patří druh rostliny, hustota výsevu, vlhkost půdy, vývoj kořenů, množství použitých hnojiv, pozice listů, množství světla, teplota, výška odstranění pupenů, včasné odstranění postranních výhonů a kvalita fermentace.

Jak se měří množství nikotinu?
Koncentrace nikotinu v listech kubánského tabáku lze změřit na základě umístění listů na rostlině:

1 – volado – listy, které jsou umístěny nejníže na rostlině, mají slabší chuť, dobrou hořlavost a jsou vhodné pro náplně či vázací listy
2 – seco – listy, které se nacházejí ve střední části rostliny, jsou nezbytné pro aroma náplně
3 – ligero – listy, které jsou na úplném vršku rostliny, náplni dodávají silnou chuť
4 – medio tiempo – dva nejvýše umístěné listy, které jsou velmi vzácné, náplni dodávají silnější a bohatou chuť

Výše uvedené rozdělení se týká pouze listů pěstovaných na slunci, které se používají jako náplň a vázací listy. Balicí listy, jež se obvykle pěstují ve stínu, se klasifikují na základě barvy.

Síla nikotinu v doutníku se určuje podle směsi. Jinými slovy záleží na množství, kvalitě a typu jednotlivých listů, které byly použity na výrobu doutníku. K hodnocení síly doutníku se po celém světě obvykle používá tato pětistupňová škála:
– velmi slabý             
– slabý    
– středně silný    
– silný
– velmi silný

Sílu nikotinu v doutníku vnímáme v hrtanu, díky čemuž se při kouření dokážeme postupně uvolnit. Amaury Borges Miranda, manažer výzkumu a vývoje v kubánské společnosti Instituto de Investigaciones del Tabaco (TABACUBA), tvrdí, že sílu doutníku je možno pocítit pouze během prvních dvou až tří sekund poté, co kouř doputuje do hrtanu. Později bychom si ji už mohli splést s dráždivými vjemy, které způsobuje kouř.

Kouř z doutníků by se neměl vdechovat do plic, ale raději, pokud je to možné, poválet v ústech a opět vyfouknout. Tak docílíte toho, že si budete moci bohatou chuť doutníku maximálně vychutnat. V plicích byste totiž takového požitku nikdy nedosáhli.

Organoleptické vlastnosti
Samotný nikotin je sice bez zápachu, nicméně po zapálení může být jeho chuť natrpklá. Dle všeobecného názoru je chuť nikotinu hořká. Vlivem fermentace a stářím doutníku se ale nikotin rozkládá na menší molekuly, a tím ztrácí na své hořké chuti. Tento proces poté vyvolá typický zápach amoniaku.    

Všiml jsem si, že síla nikotinu může být někdy zaměňována s kořenitou chutí doutníků. Kořenité doutníky ale mohou být stále chuťově jemné. Když si tedy vychutnáváte doutník, soustřeďte se na rozdíl mezi chutí samotného doutníku a nikotinu.

Vnímání síly nikotinu
Samozřejmě že síla je požitkářská vlastnost. Někdo má raději doutníky silnější a někdo pro změnu lahodí těm slabším. Sílu doutníku navíc vnímá každý jedinec a kultura jinak.

Z hlediska hodnocení kvality může příliš síly vyústit v doutník agresivní, který postrádá rovnováhu. Stejně tak dochází k nerovnováze, když je nedostatečně silný.

Mýty
Síla doutníku nezávisí na barvě krycího listu. Toto tvrzení bylo pravdivé ještě před třiceti lety, kdy byla barva krycího listu značena na spodní straně krabic kubánských doutníků. Z tohoto důvodu napsal Zino Davidoff v roce 1967 ve své slavné knize pro znalce doutníků, že čím je krycí list světlejší, tím je doutník slabší. Barva krycího listu totiž kdysi značila určité organoleptické vlastnosti doutníku. V dnešní době jsou ale tyto vlastnosti irelevantní. Kubánské „claro“ nebo doutník ubalený z Connecticutského stínu jsou ve skutečnosti docela silné doutníky.

K určitému zmatku může rovněž docházet při používání termínu „buket“. Předpokládám, že jsme se do takovéto situace dostali kvůli tomu, že mnohá pojmenování k hodnocení doutníku pochází z vinařského světa, ve kterém je struktura mnohem známější. Všiml jsem si, že doutníkoví nadšenci tento termín často používají v různém kontextu. Někteří buketem popisují sílu nikotinu, někteří intenzitu aromatu, jiní zase hustotu kouře – a najdou se i tací, kdo tyto popisy různě kombinují.