Česká tabáková stopa

Pouť každého kousku listu z plantáže až do domácího humidoru ovšem nikdy není lehká a ne nadarmo tomu často odpovídá i cena. Doutníky té nejvyšší kvality pocházejí kromě Kuby, také z nedaleké a mnohem dostupnější Dominikánské republiky. Je proto příjemné vědět, že zde Češi zanechali také svou vlastní tabákovou stopu.

Úspěšný stavebník Milan Prchal odlétal se svým kamarádem do Spojených států před dvaceti lety a dnes vlastní prosperující firmu sídlící v New Yorku. A přibral si k tomu netradičního koníčka – výrobu doutníků. V rozhovoru pro Český rozhlas k tomu řekl:  „V zimě jezdí všichni z New Yorku na dovolenou na Floridu, i my jsme tam létali, ale známá mě opakovaně zvala do Dominikánské republiky, tak jsem se tam jednou konečně vypravil. Je to jen o tři čtvrtě hodiny déle v letadle,“ popisuje svou první cestu. Pohostinní lidé, příroda a především doutníky mu okamžitě učarovali.

Ve velkém údolí Cibao leží dvě centra veškerého dění. Ve městech Santiago a Tamboril se koncentruje pěstování tabáku a výroba doutníků celé země. V reportáži je cítit dobrá nálada a řada přichází na samotnou výrobu: „Tabák se sklízí po jednotlivých patrech. Nejprve se suší, potom vytřídí, vyčistí, nechá se fermentovat asi tři měsíce při teplotě do 60 stupňů, aby získal požadovanou chuť a nakonec se zakonzervuje na dobu přibližně pěti let. Tehdy nasává fáze balení, která vůbec není jednoduchá,“ popisuje na mikrofon a pokračuje: „Smotaný doutník je třeba ještě zabalit do krycího listu. Na ten se hodí přibližně jeden list ze sta. Musí být jemný a mít málo žil. „Ty žíly se ještě strhávají. Ženy to namotají na loket a trhnutím se žil zbaví. Já bych to neuměl, roztrhl bych celý list,“ usmívá se Milan Prchal.

Úsměvné povídání o české výrobě doutníků v Dominikánské republice nabízí Český rozhlas ke stažení.

Celá reportáž Českého Rozhlasu

{|GALERIE|}