Blog

Nejen Kuba a sousední Dominikánská republika je na výsluní mezi producenty nejkvalitnějšího tabáku. Velmi solidní konkurenci nachází také v jiných zemích Ameriky a dokonce i západní Afriky, Indonésie a Filipín. Mezi nejkvalitnější považujeme například Nikaraguu či africký Kamerun, bezkonkurenčně největší množstvím pak zásobuje planetu světový hegemon Brazílie.

Jak jsme si v minulých dílech našeho blogu už pověděli, výroba doutníků má nejedno úskalí a pěstování tabáku v různých půdách přináší koncovému zákazníkovi adekvátní uspokojení až po kvalitním a odborném zpracování. Z nedávných příspěvků o procesech pěstování jsme pochopili, že každý doutník má vlastní specifika a charakter. Vyrábí se z několika tabáků z celé planety a různé techniky kvašení, balení i skladování určují finální a vytoužený požitek. Proto se tentokrát stručně mrkneme na vyšší školu milovníků tabáku: chutě.

Není snad depresivnější zkušenost, než otevřít právě zakoupenou krabici prémiových doutníků za vysokou cenu a uvidět místo nich děravé řešeto. Doutníky jsou posety drobnými otvory, které značí blížící se tragédii - totiž, že zakoupený produkt budete muset vyhodit, nebo potupně vracet svému prodejci. Ano, je to tak, byli jste napadení tabákovým broukem! I když si veselejší povahy můžou představit obrázek brouka, jak odpočívá v křesle a při kouření dýmky pročítá The Termite Times, pro většinu milovníků tabáku je skutečnost nezaměnitelná: brouk, humidor a velký problém.

Pěstování kvalitního tabáku působí na jednu straně jednoduše a do jisté míry to opravdu platí. Kromě dekorativního účelu v domácnostech je ovšem jeho produkce ve velkém a zvláště pak pro doutníkový a cigaretový průmysl hotová věda. Jak jsme si v minulých dílech seriálu na GENTLEMANIA.CZ vysvětlili, pěstování, sklizeň, léčení a zrání je náročný proces, kterému se přímo v terénu věnují tisíce lidí. V pokračovaní si tedy stručně přiblížíme, na kterých místech na planetě se to konkrétně odehrává.

Doutník je přírodní produkt, který bývá často srovnáván s vínem. Úroveň doutníku přímo souvisí s druhem jakosti listů při jeho balení, stejně jako kvalita vína je závislá na druhu a hodnotě použitých hroznů. Tabák roste poměrně rychle a proto si ho každý dovede vypěstovat svépomocí doma. Zvládnout materiál na výrobu prvotřídních doutníků, je ale už úplně jiná káva. Jak tedy pěstitelský postup konkrétně vypadá? Na otázku odpoví dnešní díl o nejlepších doutnících.

Stejně jako v době největšího průmyslového rozkvětu, kdy byla v polovině devatenáctého století zavedena standardizovaná strojová výroba doutníků, také dnes moderní Kuba provozuje síť automatizovaných tabákových továren. Horší situace panuje u produktů vyráběných ručně - z původních sto dvaceti prosperujících soukromých podniků jich zbývá pouze osm a i ty byly po komunistické revoluci přejmenované na ideologicky "zdravější" názvy. Na světovém trhu ovšem totalitní režim přesto suverénně a velmi úspěšně obchoduje ukradené značky i původní výrobní postupy.

Doba, kdy si mohl hráč vysokého hazardu zapálit svůj oblíbený doutník a požíval luxusu kompletního servisu jsou tytam a pokud nepatříte do královské rodiny, nejste armádní důstojník a není vám přes osmdesát, nezapálíte si ani na vyhlášených dostizích v anglickém Ascotu. Co je ještě horší, nezapálíte si ani kdybyste si chtěli zahrát obyčejné karty a měli na to balík peněz.

Guillermo León je typický příklad osobnosti, která celý svůj život zavázala pěstování tabáku a výrobě prvotřídních doutníků. Celosvětový úspěch v tabákovém průmyslu odstartoval především díky úsilí Leónova legendárního dědečka, nicméně rodinná tradice v oboru je vlastní už několika generacím. Dnes má jeho podnik v Dominikánské republice několik výrobních kapacit, ze kterých na trh putují prémiové značky doutníků Aurora a Léon Jimenes, cigarety Marlboro i různé druhy nápojů z pivovaru Bohemia v čele s ležákem plzeňského typu, El Presidente. 

Druhý díl našeho seriálu pokrývá nejdůležitější a zcela zásadní události ze světa kvalitního tabáku od poloviny devatenáctého století. Dozvíte se, kdy byla zavedena strojová výroba, nebo jak mazaný byl americký prezident John F. Kennedy, když zavedl kubánské embargo.

Podrobná historie doutníků by vydala na několik pořádně těžkých encyklopedií a určitě se i my jednou jednou dočkáme uceleného a skutečně vyčerpávajícího českého vydání. Pro ty, kteří čekat nechtějí a rádi by si rozšířili obzor hned, přináší Gentlemania stručnou a přehlednou časovou osu nejdůležitějších událostí z tabákového světa.

Účel každého humidoru je udržet vaše doutníky v co nejlepší kondici po velmi dlouhou dobu. Nejdůležitější vlastností zvlhčovače je poskytovat konstantní prostředí o teplotě 20-21 stupňů a 70-72 procent relativní vlhkosti. Zařízení nemusí být žádný očividný přepych, ale musí být funkční. Dnes si o humidorech povíme vyčerpávající informace a poradíme na co si dávat pozor.

První konzumaci doutníků současná věda datuje do doby před dvěma tisíci lety a ačkoliv vlastní původ anglického slova "cigar" je ztracen kdesi v čase, s velkou pravděpodobností pochází ze "sikaru", tedy mayské fráze pro kouření. Kdy přesně byla rostlina poprvé kultivována pro potřeby kuřáků nevíme jistě, jediné na čem se všichni shodnou zcela jednoznačně je, že tabák pochází z Ameriky.

Doutník s krásným jménem a originálním kubánským původem - to je prestižní značka Trinidad, která se vyrábí od roku 1969 a až donedávna byla souzena jen papalášům komunistické Kuby či jejich diplomatickým návštěvám. K veřejnosti se ve větší míře dostal až koncem devadesátých let a hned upoutal pozornost těch nejnáročnějších kuřáků. A nejen proto, že v mnoha ohledech připomíná legendární jedničku na trhu, doutníky Cohiba.  

Dlouhá historie společnosti Newman Cigar Company, výrobce populární značky doutníků Quorum, sahá více než 120 roků zpět do letopočtu 1895, kdy zakladatel Julius Caesar Newman balil své první doutníky v rodinné stodole v Clevelandu v Ohiu. Mladý podnikatel, původně učeň v tabákovém průmyslu vybudoval firmu, která dnes uspokojuje americký trh s kuřivem. Ty nejlepší kousky jsou k mání také na českém trhu. 

Cohiba je slavná značka pro dva druhy prémiového doutníku z oblasti Karibiku. Ta originální je vyráběná na Kubě státní společností Habanos S.A., její klon určený pro trhy v Americe pak převážně v Dominikánské republice nadnárodní firmou General Cigar Company. Obě značky prošly zajímavým vývojem a z hlediska historie patří k těm jednoznačně nejzajímavějším. Termín cohíba pochází z domorodého jazyka a v překladu znamená jednoduše - tabák.

Ženy, které kouří doutníky, jsou vzácnější než muži kouřící doutníky, ale nepleťte se, užijí si to stejně.

První zapálení doutníku může být složité. Na nejzákladnější úrovni se to zdá být docela jednoduché - zapálíte konec, který není v ústech, a sajete na konci, který je. Ale není to tak snadné. Existují jemné normy a zvyklosti, které kuřáci doutníků obvykle dodržují, a přestože se vám pravděpodobně nikdo nebude smát za to, že je neznáte, nikdo nechce vypadat jako úplný začátečník, když si všichni ostatní začnou zapalovat.

Rostoucí popularita doutníků mezi mladými dospělými a ženami kromě tradičních mužů vedla k růstu doutníkového průmyslu. Úspěšní lidé nakupují a ukazují své doutníky jako součást symbolu jejich stavu. Je to také odrazem sofistikovanosti a luxusu.

Jste li pravidelný kuřák kvalitních doutníků a stejně jako my jste podlehli vznešené tabákové kultuře, určitě se vám někdy do ruky dostal jeden z prestižních světových časopisů, který se tématu pravidelně věnuje. Mnoho z nich píše o kvalitních značkách a tvoří své vlastní žebříčky popularity. Ačkoliv jsou publicisté vesměs velmi zkušení odborníci, nelze popřít, že se vždy jedná o velmi subjektivní hodnocení, které závisí na osobních preferencích každého z nich. I přesto se ovšem dá nalézt soubor kritérií, které berou v potaz takřka všichni. Výhoda pro nás, obyčejné smrtelníky je, že se nám báječně hodí při výběru doutníků i bez novinářského průkazu a slavné tváře.

Stejně jako výběr vhodného doutníku je pro mnoho kuřáků velmi důležité zvolit k němu vhodný doplněk v podobě chutného nápoje. Na otázku, jaké drinky se ke konkrétnímu tabáku zrovna dobře hodí, neexistuje přímá odpověď, vše závisí na osobních preferencích. Ve stručnosti je dobré pít to, co vám chutná. Konec konců konzumace doutníku je především a hlavně o samotném kouření. Většina lidí si však obvykle ke kuřivu nějakou další dobrůtku neodpustí. Obvykle dává přednost výběrovému alkoholu, především pak barevným lihovinám, nebo vínu.

Výběr doutníku je věcí čistě osobního vkusu, aktuální dostupnosti a samozřejmě také rozpočtu. Navštěvuje li člověk dobře zásobené humory ve specializovaných prodejnách, je nesmírně snadné dostat se k ohromnému množství různých značek a typů, které lemují zdi či pulty. Máte li štěstí na dobrého renomovaného prodejce, můžete se spolehnout na dostatek dobrých osobních rad a asistovaný výběr. Pokud ovšem ne, určitě vám přijde vhod pár následujících GENTLEMANI tipů.

Jste li zkušenější milovníci kvalitních doutníků a máte už nějaký ten kousek za sebou, určitě jste v minulosti narazili na legendární prémiovou značku Partagás. Pokud vás potkalo štěstí a byl to dokonce původní, dobře vyrobený originál přímo z Kuby, určitě jste si odnesli nezapomenutelný kuřácký zážitek, který budete chtít zopakovat.

Původní továrna na doutníky La Aurora vznikla  začátkem dvacátého století díky nápadu mladého  dělníka, syna prostých a tvrdě pracujících zemědělců. V pouhých osmnácti letech zdědil několik pozemků se šesti zaměstnanci a ve smyslu tradice své rodiny, tedy pěstování kvalitního tabáku se rozhodl k založení vlastní značky.

Jedním z nejvýznamnějších a největších výrobců Havan na konci 19. století byla továrna Pedro Murias - La Meridiana. Jméno nepochybně hrdého majitele bylo zobrazeno v nápisu na horním okraji fasády: La Meridiana Fabrica de Tabacos de Pedro Murias. Později ozdobilo fasádu další jméno. Dnes však všechna písmena, která kdysi zdobila fasádu, už dávno vybledla.

Jen málo témat v tradici doutníků vyvolává rozdílnější názory než to, jak ovlivňují chuť doutníku krycí listy. Někteří lidé přikládají důležitost jejich barvě a jsou přesvědčeni, že světle hnědé krycí listy slibují lehkou chuť při kouření, a tmavé že znamenají chuť nadměrně výraznou. Další trvají na tom, že krycí listy nemají na chuť žádný vliv. Koneckonců, krycí list je pouze polovina jednoho listu, často velmi tenkého, protože pochází z rostliny pěstované ve stínu. Jak by mohl být jeho vliv významný ve srovnání se skupinou tří nebo čtyř různých typů robustních listů, které se vyvinuly na slunci a byly rovnoměrně promíchány, aby splnily požadavky na specifické chuti očekávané různými značkami.

Původně nadšenecký koncept party mladých kluků vyrostl v celosvětově uznávaného výrobce módních doplňků vyráběných z kvalitního tvrdého dřeva. Svým svěžím přístupem k podnikání vnesl hned do několika řemeslných oborů ztracenou prestiž a výsledky jeho práce dnes zdobí oblečení mnoha význačných osobností i hollywoodských celebrit.  Přes svůj raketový úspěch však zůstává BeWooden věrný domácím tradicím, mezi něž patří i dostupná cena.

Jen málokterá evropská firma, která na trhu působí již úctyhodných sto třicet let prošla tak ideálním vývojem jako právě Švýcarský koncern Villiger Söhne AG. Zázemí v neutrální zemi, kterou neprocházejí ničivé konflikty, pomohlo původně malé rodinné manufaktuře vykvést během tří generací na jednoho z nejúspěšnějších hráčů na globálním trhu.

Montecristo je jednou z nejrozšířenějších značek doutníků na světě. Dokonce i nekuřáci dokáží identifikovat ikonické logo značky - šest zlatých rapírů, které tvoří trojúhelník kolem středověkého heraldického symbolu lilie (fleur-de-lis). Stejně jako mnoho kubánských značek doutníků existuje i kubánská verze a nekubánská verze Montecristo prodávaná v obchodech s doutníky po celém světě. (Více informací naleznete na stránce: „Co v sobě nese značka?“). V roce 2015 značka Montecristo dosáhla věku 80 let, což byl milník, který byl oceněn speciálními doutníky z Kuby i Dominikánské republiky.

Arnold André je zosobnění amerického snu na starém kontinentu. Poválečný ekonomický boom západního Německa přinesl milovníkům kvalitního tabáku a příjemného životního stylu hned několik pokušení. Tím ikonickým pro zbytek světa byl kromě jiných i výrobce slavné značky Handelsgold.

I když severské země v Evropě nejsou zrovna přívětivé pro pěstování tabáku, jeho obrovská obliba v nich dokázala založit národní tradice, které neodmyslitelně patří k tomu nejlepšímu, co chladný sever nabízí. Není proto divu, že jeden z nejsilnějších hráčů na světovém trhu je právě z Dánska. Pozornost svými špičkovými produkty intenzivně věnuje také České republice.

Jeden z  velmi důležitých prvků týkající se chuti doutníků je nikotin, jenž ovlivňuje hlavní parametry kuřákova požitku.

Proč vůbec uchovávat doutníky v tubách? Pokud budeme věřit tomu, co píší odborníci, tak hliníkové tuby vznikly na základě poptávky po silném a pevném obalu, který by doutník ochránil před poškozením či rychlým vyschnutím během dopravy. V dnešní době je však význam takového typu obalu pouhým marketingovým tahem.

Kde vznikají ty nejlepší doutníky a čím jsou produkty v jednotlivých zemích specifické?

Jen málokterý výrobce špičkových doutníků prošel během své historie tolika bouřlivými etapami vývoje a z malé rodinné firmy, které hned několikrát hrozil kvůli dějinným událostem nucený bankrot, se stal celosvětově respektovaným producentem prvotřídního tabáku s továrnami v několika zemích Latinské Ameriky.

Pojem „puro“ v minulosti označoval kubánské doutníky, které se vyráběly z tabáků pocházejících z ostrova „Isla Grande“. O mnoho let později se tento termín začal používat k označení doutníků, které byly vyrobeny z tabákových listů (krycích, vázacích a plnících) pocházejících ze stejné oblasti. Jelikož ale bylo potřeba pojmenovat i ty provincie, ze kterých pocházely ostatní „puros“ (Dominikánská republika, Nikaragua atd.), počáteční význam označující pouze kubánské doutníky se posunul opět někam jinam.

Finální volbu doutníku či rovnou celé krabice ovlivňuje celá řada faktorů. Milovníci doutníků se rozhodují například podle barvy krycího listu, nejpůvabnějšího odstínu anebo podle co nejmenšího počtu nedokonalostí, které vzniky během výroby. Mezi další důležité ukazatele patří i pata doutníků, díky které lze odhadnout kvalitu kouře.

Za „doutníkovou cenotvorbou“ se skrývá mnohem více než pouhé vyrovnávání nabídky a poptávky. Pěstování tabáků ovlivňují významné faktory, jejichž vlivem jeho cena stoupá. Patří mezi ně třeba samotné zpracovávání či potřeba sofistikovaného vybavení. Co ještě rozhoduje o konečné ceně vašeho kuřiva?

Všichni máme rádi vůni dobrého doutníku, když se nás ale drží déle, než bychom si přáli, není to úplně příjemné. Je načase podívat se po způsobech, které kouřový zápach z oblečení či auta odstraní, aby opět pěkně voněly a my je mohli nadále používat.

Než můžeme samotný doutník kouřit, musí se tabák zbavit veškerých člověku škodlivých toxických látek, abychom si ho po zapálení patřičně užili. To ovšem znamená, že doutník ubalený ještě ze zelených listů rozhodně kouřit nemůžeme. Prvním krokem je proto sušení. Ve španělštině se procesu sušení říká curado, v angličtině pak curing, což znamená „léčba“. Během sušení dochází ve složení tabákových listů k zásadním chemickým změnám.

Macanudo je jedna z nejznámějších značek mezi ručně vyráběnými doutníky, která obstála ve zkoušce času. Tento rok, kdy značka slaví své padesáté narozeniny, se podíváme zpět do minulosti a nakoukneme do budoucnosti Macanuda.

Jedním z nejdůležitějších procesů výroby a přípravy tabákového listu je procedura zvaná fermentace neboli kvašení.

Ponořme se na chvíli do minulosti a představme si ta nejslavnější místa na výrobu kubánských doutníků.

Výběr ve světě internetu může znamenat mnohá překvapení a zvláště pak pokud milovník tabáku nevládne formou virtuálního “new speech“. GENTLEMANIA vám proto nabízí docela hutný a kvalitně propracovaný seznam nejčastěji používaných angloamerických obratů a jejich zkratek, které vám ve výběru toho správného tabáku dovedou pomoci.

Jak už jsme si v minulých dílech seriálu o výrobě tabákových produktů prozradili, základní rozdíl mezi ručně připravovanými a strojově vyráběný doutníky spočívá v délce a schopnosti jejich plnění. Rozdíly ve výsledném produktu jsou natolik velké, že lze mluvit o dvou různých kategoriích kuřiva. GENTLEMANIA vám prozradí proč.

Papírový nebo gumový pásek (prstýnek) na těle doutníku dnes patří k nedílné součásti prodeje kvalitního kuřiva. Kde se ovšem tento zvyk vzal a má vůbec nějaký praktický smysl?

Stejně jako samotná konzumace kvalitního tabáku, patří i kontrola jeho jakosti před samotným požitkem k příjemným aktivitám, které doplňují vždy mimořádný kuřácký rituál. Většina zákazníků se ráda spolehne na odbornost svého oblíbeného obchodníka u kterého nakupuje moderně prostřednictvím online služby a první seznámení s čerstvým kuřivem si nechá do pohodlí domova.

Legendy a pověry jsou staré jako lidstvo samo, ovšem málokdo tuší, že i tabákový průmysl lidské představivosti nebo humoru neunikl. Urban legends se staly nedílnou součástí kuřácké kultury a některé z těch nejznámějších mýtů jste určitě už někdy slyšeli.

Ve velkolepém světě nabídky prémiových doutníků, které jsou bezkonkurenčně nejlepším tabákem ke kouření na světě, není zvláště pro začátečníky jednoduché se zorientovat a vybrat si ten správný. Na trhu je nepřeberné množství druhů a typů. Někteří milovníci dobrého tabáku si vybírají svoje potěšení nejčastěji podle chuti, jiní zapojují také svůj styl a dokonce i módu. Jak se tedy nesplést a hraje roli velikost?

Kouření kvalitních doutníků sebou nese drobná úskalí, která můžou výsledný efekt nadobro pokazit. Často se jedná o konstrukční, nebo technologické chyby při výrobě, nevhodný způsob skladování v domácích podmínkách, případně neznalost správných finálních postupů při přípravě ke konzumaci. Je proto dobré znát pár jednoduchých triků, které vám dokáží pomoci kuřivo zachránit.

Postupem času, jak stále více zemí přijímá zákony omezující kouření na veřejnosti, mizí i naděje milovníků kvalitních doutníků na přátelské posezení na takových výsostných místech, jako je pánský klub, hotelové lobby nebo billiardový salón. Zákony jsou u nás naprosto absurdní a společenská diskuze o jejich smyslu a efektivitě ještě zdaleka neskončila. Zákony k smíchu jsou však staré jako lidstvo samo. Například město Denver zakazuje půjčování vysavačů sousedům, zákon ve Wyomingu lidem zakazuje fotografovat králíky v měsíci červnu a v Illionis nesmíte načurat do úst svému sousedovi po skončení pracovního týdne. Bylo jen otázkou času, kdy se nesmysly ukryté do paragrafů dotknou také kuřáků doutníků. Pojďme se s GENTLEMANIA podívat na pár zvláště povedených!

Jste li na poli tabákové kultury úplní nováčci, případně jako poměrně zkušení kuřáci doutníků stále občas ve společnosti tápete, není od věci si připomenout pár základních rad z oblasti dobrého vychování. Kuřácká etiketa je naprosto zásadní součást tabákové kultury a ačkoliv přináší mnohá úskalí a mohou se zdát jako nevděčný úkol, věřte nám, že nakonec to bude právě šmrnc a úroveň vašeho chování, které prožitek s doutníky v nabídce GENTLEMANIA povýšíte na něco speciálního!

Znáte to – jste na golfu, je krásné počasí a vy dostanete chuť na váš oblíbený doutník. Zapálíte si ho, ale po chvilce si všimnete, že na vás mlsně koukají hráči poblíž. Jelikož jste gentleman, rád byste jim nabídl něco ze své sbírky. Jaké doutníky se nejlépe hodí ke golfu a potěší jak zkušené kuřáky, tak nováčky?

Připravili jsme si pro vás výběr těch nejdůležitějších pojmů ze světa doutníků.

Urban legend (městská legenda) je druh moderního folklóru, který spočívá v šíření neuvěřitelných historek a příběhů, kterým většina mluvčích zprvu nekriticky věří. Městské legendy nemusí být nutně nepravdivé, ale často jsou zkreslené, falešné, přehnané, nebo senzační. I přes své označení se nemusí nutně odehrávat ve městě a obvykle se dědí v různých kulturách z generace na generaci. V českém prostředí je asi nejznámější příběh o Černé sanitce, která projíždí sídlištěm a krade děti. Možná vás překvapí, že existuje i několik urban legends, které se týkají doutníků!

Asi jste si už někdy všimli, že každá krabice kubánských doutníků má na spodní straně zvláštní etiketu. Řada z vás nejspíš rovněž ví, že označuje továrnu a datum výroby. To ale rozhodně není vše.

Ať už Michael Jordan, zřejmě nejlepší basketbalista všech dob, hraje golf nebo hru jen pozoruje, málokdy jej uvidíte na greenu bez doutníku v ruce. Zkuste si na internetu napsat do vyhledávače “Michael Jordan hraje golf” a stěží najdete fotografii, kde by při odpalu neměl v ústech doutník.

Výroba prémiových ručně balených doutníků je komplikovaný a časově náročný proces, který vyžaduje velkou zručnost. V některých továrnách se lidská ruka dotkne tabákového listu i více než čtyřicetkrát před tím, než je celý proces výroby hotový. Z čeho se vlastně doutníky balí? Proces výroby je při hodnocení kvality konkrétního doutníku naprosto klíčový, pojďme si tedy ukázat, v čem spočívá.

Rodinná firma Plasencia má již více než stoletou tradici v pěstování kvalitního tabáku a výrobě prvotřídních doutníků.

Když přijde na jídlo a doutníky, existují dva typy lidí. Ti, kteří jsou touto kombinací nadšení, a ti, které to moc nezajímá. Sami se můžete rozhodnout, co a kdy kouřit a jíst, a nemusíte se nechat svazovat nějakými pravidly. Ze zkušeností ale víme, že existují prověřené kombinace – pokud jste například fanoušky doutníků značky Cohiba a máte zrovna na talíři steak, tak jen s chutí do toho.

Když v dnešní době navštívíte jakékoli kvalitní golfové hřiště, uvidíte tam obvykle na stejné množství doutníků jako holí oblíbené značky Great Big Bertha či působivých šlajsů. Zajděte si do profesionálního golfového obchůdku a bude tam na vás nejspíš čekat skoro stejný počet kvalitních, ručně balených doutníků jako zboží vyhlášených golfových značek Titleist nebo Top-Flite.

Mayská kultura se bezpochyby řadí mezi nejvýznamnější civilizace v historii lidstva. Památky po tomto zaniklém etniku nás nechávají dodnes v úžasu, ať už mluvíme o neskutečných kamenných městech nebo jejich fascinujících poznatcích o astronomii. Nicméně za zmínku stojí fakt, že i Mayové si uměli užívat svůj volný čas – a to mimo jiné i za pomocí kouření, a dokonce i pití tabáku.

Deset nebo dvacet centimetrů? Tlustý či tenký? Znamená větší automaticky lepší? Na velikosti přece záleží! Podobné „hlášky“ slýcháme ze všech stran celý život, a to nejen ohledně doutníků. Je tomu ale opravdu tak? Přinese vám takový dvaceticentimetrový cvalík větší požitek než obyčejný doutník poloviční velikosti? V tomto článku se podíváme na to, co je v případě doutníků opravdu důležité a jak správně porovnat kvalitu malých i velkých.

Nikdy jsem neměl mnoho pochyb o kubánských doutnících. Nicméně už mnohokrát jsem narazil na „neuvěřitelné informace“, o kterých jsem si myslel, že jim snad nikdo s trochou zdravého rozumu nemůže věřit. Proto si myslím, že nastal ten správný čas se se všemi podělit o několik překvapujících skutečností a předně vyvrátit všechny mýty, které doutníky provází.

Kvalitu doutníku můžeme určit podle způsobu, jakým byl vyroben. Určitě vás nepřekvapí, že ruční výroba doutníků je znakem luxusu a kvality. Je však složitá a časově náročná, a proto vyžaduje odbornou péči. Platí, že při manuálním balení tak v některých továrnách může jeden list tabáku projít lidskýma rukama i více než čtyřicetkrát! Jak tedy taková výroba doutníků probíhá?

Existují dva typy lidí – ti, kdo věří, že výběr doutníku by měl jít ruku v ruce s konzumovaným jídlem, a ti, jimž je to tak nějak jedno. Samozřejmě že můžete hodit pravidla za hlavu a kouřit, co chcete a kdy chcete. Někteří ve výběru správného doutníku k následnému jídlu zase vidí velkou vědu. 

Každý z nás má svá malá tajemství a neřesti, ale když to s něčím začneme přehánět, v případě slavných osobností se obvykle říká, že mají prostě svůj „koníček“, zatímco u nás obyčejných smrtelníků se mluví o posedlostech či závislostech. O legendárním britském premiérovi Winstonu Churchillovi se dá říct vše – jeho koníčkem, vášní i nikdy neskrývanou obsesí byly doutníky. Neobešel se bez nich na žádné politické debatě či veřejné události. Většina z nás přitom netuší, kdy a proč přesně této celoživotní zálibě propadl, ani to, jak se mohl dožít tak vysokého věku, když každý den vykouřil až osm doutníků. 

Přestože ve světě doutníků jsou ty kubánské jedny z nejznámějších a nejobdivovanějších, je velice pravděpodobné, že z tohoto ostrova nepochází. Kouření doutníků se poprvé mezi původními americkými obyvateli uchytilo jinde, ovšem přesné místo či čas určit nelze. Co tedy víme?

Každý správný znalec rád potvrdí, že podlehnout opojnému kouzlu kvalitního tabáku není žádná velká potíž. Zvláště pak se skleničkou vhodného prémiového alkoholu a v přítomnosti krásné ženy.

Pro milovníky cafe racerů tu máme jedno povedené video.

Existuje několik pravidel, které byste měli dodržovat během vychutnávání si vašeho oblíbeného kousku.

Dnes se podíváme na zoubek jednomu z nejznámějších kubánských brandů. Mrkněte, jak se vyrábějí doutníky Cohiba od fermentace až po ruční balení. 

Jak správně skladovat vlhké doutníky, aby se zachovala jejich prvotřídní kvalita a chuť?