Jak vypadá kubánské semínko?

Rostliny, které vyrostly z nově dovezeného osiva, měly různé tvary a velikosti. K tomuto druhu oddělení došlo v důsledku změn půdních a klimatických podmínek, což vedlo k tomu, že z dovezených semen vznikla široká škála rostlin. Když se jižní osivo dopraví do severních tabákových oblastí, jsou rozdíly velmi patrné.

Historie kubánského osiva

Na přelomu 19. a 20. století se věda pokoušela zkoumat a precizně vylepšovat obrovskou rozmanitost rostlinných kmenů využívaných k vytvoření tabáku Tabaco Negro Cubano. Byly stanoveny dva cíle - prvním bylo objevit a izolovat rostlinné kmeny, které jsou zodpovědné za charakteristickou chuť tabáku Cuban. Druhým cílem bylo najít rezistentní druhy - odolné vůči různým škůdcům, kteří často napadali plantáže a způsobovali značné škody. V roce 1907 byl založen kultivar Tabaco Habanensis. V San Juan y Martnez byla v roce 1937 založena první výzkumná a zkušební stanice doutníkového průmyslu. V roce 1941 byla představena vylepšená odrůda Criollo. Od té doby jsou všechna certifikovaná semena pro pěstování tabáku pro havanské doutníky založena na ní. Criollo bylo rozšířeno a speciálně pro pěstování obalů byl vytvořen typ známý jako Corojo. V současné době slouží kubánským oblastem pěstování tabáku čtyři výzkumné stanice. Všechna semena, která pěstitelé používají, jsou zde regulována. Zkoumání záhady Habano samozřejmě pokračuje.

Krása kubánských semen

Bez kubánského osiva bychom neměli kubánské doutníky. Abychom se na tyto doutníky podívali s větším nadhledem, říká se, že kubánské doutníky jsou známé po celém světě. Často jsou považovány za nejlepší doutníky na trhu. Tabák se na Kubě vyrábí již stovky let a doutníky se zde vyrábějí již od dob španělského krále Filipa II (1527-1598). Doutníkový průmysl na Kubě je v současné době řízen kubánskou vládou. Tento státní zásah slouží ke kontrole kvality a zajišťuje, že každý doutník, který opustí továrnu, je dobře vyrobený, správně srolovaný a bez vad a nedostatků. Tyto doutníky vynikají tím, že jsou vytvořeny z vysoce kvalitních komponentů a každý z nich je vyroben ručně s velkou péčí a pozorností. Předpokládá se, že výroba jednoho kubánského doutníku zahrnuje více než sto procesů. V tomto odvětví se dodržuje pečlivý postup výroby doutníků, který se za posledních zhruba sto let příliš nevyvinul. Dalším rysem, který tyto doutníky odlišuje od doutníků vyrobených v jiných zemích, je pečlivost a smysl pro detail. Právě kubánské semínko dodává kubánskému doutníku jeho charakteristickou chuť, bez níž bychom z něho nemohli zažít luxusní pocit.

Co patří do connecticutského obalu?

Zdá se, že pro různé druhy doutníků je k dispozici mnoho obalů. Doutníky mají obvykle světle hnědou až tmavě hnědou barvu, přičemž se lze setkat s některými zvláštními doutníky s listově zeleným vzhledem (obvykle se takovým obalům říká “CANDELA“, jsou vynikající, neprošly fermentací, tedy, je vidět práce fotosyntézy, z osobní zkušenosti můžeme poznamenat, že jsou vhodné pro začátečníky, nebo relaxační milovníky doutníků. Pokud uvidíte velikost robusto a dodatek “mild“, není možné udělat chybu).  Zde se budeme konkrétně zabývat nejoblíbenějším z obalů – obalem connecticutským. Probereme si, co je to Connecticut Wrapper a jak se vyrábí.

Co je to connecticut wrapper?

V údolí řeky Connecticut se pěstují doutníkové tabáky Shade a Broadleaf a také méně známá odrůda Havana. Ten neroste tak vysoko a nemá tak hladké listy jako známý stínový typ Connecticut, ani nevytváří tak velké listy jako vhodně pojmenovaný širokolistý druh. Přesto má jedinečnou chuť a tmavý, sytý odstín. Na počátku devatenáctého století byl wrapper Havana-seed poměrně oblíbený. Byla to nejoblíbenější rostlina v údolí řeky Connecticut, úzkém pruhu země, který rozděluje Connecticut a produkuje jedny z nejlepších tabáků na světě. Connecticutský doutníkový wrapper patří k nejoblíbenějším a je všeobecně uznáván jako nejdůležitější doutníkový wrapper pocházející z Ameriky. Tyto obaly používá několik známých doutníků, například Ashton, Arturo Fuente a Macanudo. Listy connecticutského wrapperu se získávají z údolí řeky Connecticut, což není překvapivé. Tato oblast je důležitým prvkem nikotinového průmyslu ve Spojených státech. Tyto wrapy vyznačují světlejším odstínem, často zlatohnědým. Kromě toho existuje několik druhů connecticutských wrapperů, například Broadleaf a Shade. Protože tabák nejlépe roste v rovníkové oblasti, je údolí řeky Connecticut již po staletí úrodným místem s dobrou půdou pro pěstování tabáku. Tabák se pěstuje podél řeky Connecticut od East Haddamu až po Vermont a prochází státy Massachusetts a New Hampshire. Vzhledem k okolnostem, které zde zanechal ledovec, jenž původně pokrýval tuto oblast, je zde půda hlinitá.

Pěstuje se ve stínu

Tabák z Connecticutu se obvykle pěstuje ve stínu, kde se listy chrání před slunečními paprsky a prudkým větrem pomocí netkanky nebo nylonové síťoviny. Tabák pěstovaný ve stínu přináší řadu výhod, včetně tenčích, větších, pružnějších a rovnoměrnějších listů. Díky výše uvedeným vlastnostem jsou listy tabáku pěstovaného ve stínu ideální pro použití jako listy pro balení doutníků, k čemuž se tabák Connecticut Shade často používá. Tabákové rostliny pěstované ve stínu jsou obvykle mnohem větší než rostliny pěstované na volném prostranství. To znamená, že při tomto způsobu pěstování můžete vyprodukovat mnohem více tabáku. Rovnoměrnost velikosti listů nejenže poskytuje větší listy, ale také slouží k tomu, aby doutník měl mnohem jemnější kouř, což zpříjemňuje zážitek z jeho konzumace. Tabákové listy pěstované ve stínu jsou často méně mastné a hrubé než listy pěstované na slunci. Po úspěchu Connecticutu s tabákem pěstovaným ve stínu se několik dalších oblastí pěstování tabáku rozhodlo následovat jeho příkladu. V současné době pěstují tabák ve stínu například Dominikánská republika, Kuba a Nikaragua. Tabák s connecticutskými semeny se pěstuje v mnoha různých tabákových oblastech. Aby však mohl být tabák klasifikován jako Connecticut Shade, musí být pěstován a vysazen v údolí řeky Connecticut.

Tvar doutníků

Nováčci v oblasti doutníků se často ptají na význam tvaru doutníku. Ve skutečnosti má tvar doutníku jen malý vliv. Jediný stálý vliv tvaru je na rychlost hoření - tenké doutníky hoří rychleji než tlusté. Vše ostatní, včetně obalu, tabáku a náplně, určuje chuť, sílu a vůni doutníku. Tvary jsou pro výrobce doutníků pouhým prostředkem, jak dát svým zákazníkům osobitý vzhled a zážitek.

Parejos

Parejos jsou doutníky s rovnou stranou a otevřenou patkou pro zapálení, které se musí před kouřením rozříznout. Mohou být kulaté nebo lisované v krabičce, což znamená, že okraje doutníku byly před balením nebo v některých případech tlakem na krabičku stlačeny do hrany.

Figurados

Přestože parejos tvoří většinu doutníků, stále více značek rozšiřuje své portfolio o kreativněji tvarované doutníky. Tyto doutníky se nazývají figurados a jsou to všechny doutníky, které nemají tvar válce s rovnou stranou. Chutě uvnitř doutníků se liší stejně jako jejich tvary v podání výrobců.

Barvy doutníků

Obaly doutníků jsou k dostání v různých odstínech, od světle zelených a žlutých až po tmavě černé. Existuje sedm základních barevných rozdílů mezi obaly, stejně jako existuje sedm základních barev, které tvoří duhu, s nekonečným počtem odstínů mezi jednotlivými odstíny. Listy wrapperů mají různé barvy díky různým technikám zpracování tabáku a různým použitým tabákovým odrůdám. Svou roli může hrát také sluneční světlo - wrapper vyrobený na slunci je často tmavší než wrapper vypěstovaný ve stínu ze stejného kmene.

Velikosti doutníků

Protože se velikost doutníku může u jednotlivých značek značně lišit, je nezbytné popisovat doutník podle jeho velikosti i tvaru. Velikost doutníku se určuje kombinací dvou faktorů: délky a rozměru kroužku. Délka doutníku je samozřejmě vzdálenost od konce ke konci. Rozměr kroužku se naproti tomu měří v 64tinách palce. Doutníky se klasifikují podle délky a poté podle rozteče kroužků. Existují doutníky, které jsou krátké pouhé čtyři palce a dlouhé až devět palců. Také rozměry kroužků se značně liší a pohybují se od zhruba 50 do méně než 30. Neexistuje také žádný vztah mezi velikostí doutníku a jeho intenzitou. Středně velký doutník o délce 8 palců bude mírný, zatímco tenký, krátký doutník naplněný robustními tabáky bude plný. Zatímco tabák použitý k ubalení doutníku určuje jeho sílu, úzké doutníky mají tendenci hořet rychleji než silnější doutníky. Můžete je najít v různých příchutích a kombinacích, takže zkoušejte, nech sa páčí, dokud neobjevíte ten pravý pro vás!

Co je to krabička na doutníky?

No a teď zpět na zem. Jak už jsme si řekli, s doutníky je také dost práce a možná vás to překvapí. Je dobré být připravený a mít adekvátní krabici, neboli humidor. Humidor je nádoba na balení doutníků. Krabičky na doutníky byly obvykle vyrobeny ze dřeva, lepenky nebo papíru. Pro svou nádhernou kresbu, vynikající strukturu, příjemnou vůni a schopnost chránit před hmyzem byl španělský cedr považován za ideální druh dřeva pro krabičky na doutníky. Mezi běžné náhražky patřily žlutý topol a eukalyptus, které byly často vonné nebo barvené tak, aby vypadaly jako španělský cedr. Bílý dub, mahagon a jilm patří mezi další běžné dřeviny používané k výrobě krabiček na doutníky. Mezi dřeva, která se k výrobě krabiček na doutníky nepoužívají tak běžně, patří cirkasie, palisandr a basové dřevo.

Lekce z historie!

Doutníky mají navzdory všeobecnému přesvědčení dlouhou a fascinující historii. Po jejich objevení se doutníky objevují již více než tisíciletí. V 10. století Mayové vyráběli doutníky tak, že si tabák stáčeli do listů. Nyní se jedná o pevně stočený svazek tabáku zapálený tak, aby si lidé, kteří kouří, mohli výpary vtáhnout do úst. Nikdo však s jistotou neví, kdy Mayové poprvé objevili rostlinu tabáku a její schopnost používat ji ke kouření. Doutníky se na Kubě před občanskou válkou obvykle vázaly do malých svazečků, které se pak vyvážely do dalších prodejních teritorií. S rostoucím věhlasem společnosti však bylo stále náročnější kontrolovat množství vydaných doutníků a svazky se často pašovaly mezi zaměstnanci za účelem nelegálního prodeje. V důsledku toho bylo zavedeno pravidlo, podle něhož musely být doutníky ukládány do dřevěných krabic s razítkem, že byla zaplacena daň. Kubánská značka H. Upmann získala uznání za to, že jako první začala na počátku 19. století balit doutníky do krabiček. Doutníky měly být baleny do dřevěných krabic po 25, 50, 100 nebo 250 kusech, aby bylo možné přesně spočítat počet doutníků a jejich prodej pro účely výběru daní. Vždycky jde o prachy.

Použití krabic na doutníky

Kvalita doutníku se zhorší za méně než dva týdny, pokud není správně skladován. Na druhou stranu se chuť doutníku může při správném skladování s věkem zlepšovat. Po šesti měsících opatrného uchovávání může menší a světlejší doutník dosáhnout svého maximálního chuťového profilu. Naproti tomu větší, tmavší a trvanlivější doutník může být v optimálním stavu po 2 až 3 letech. Různé krabičky, etikety a značky doutníků se proměnily v umělecká díla. Na doutníkové krabičky se dnes specializuje řada firem a o jejich historii, designu a významu byly vydány knihy. Doutníkové krabičky a etikety, které k nim patří, lze považovat za sběratelské předměty. Kytary a ukulele se stále častěji vyrábějí z krabic od doutníků a dalších materiálů, které se obvykle pro hudební nástroje nepoužívají. Pokud máte pro krabičky od doutníků pochopení - určitě oceníte, co tyto krabičky obsahují. Proto neváhejte a využijte nabídek, kde se ve stínu dnešní reality luxusní dříví s doutníky stále ještě nabízí prakticky samo.

 

Photo: Shutterstock

zpět na výpis