Legendární značky

Kolem půl osmé ráno se Avenida 20 de Maio hemží autobusy, motorkami a nepřetržitým proudem starých aut projíždějících před továrnou na doutníky La Corona. Dělníci pronikají do budovy a připravují se na další den výroby doutníků. Manažer továrny Roddy Manuel Valdez a Osmar Hernandez Fuente, jeho dvojka, se usazují, aby dohlíželi na jednu z největších továren na doutníky v Havaně. Vícepatrová budova je plná legendárních značek: Romeo y Julieta, Hoyo de Monterrey, Cuaba, Por Larrañaga, Saint Luis Rey, San Cristóbal de la Habana a jako téměř všechna zařízení na výrobu doutníků na Kubě i Montecristo.

La Corona je otevřená!

Za těch pár let, co se věnujeme kuřácké vášni, jsme procestovali desítky továren na doutníky, ale tentokrát jsme chtěli dělat víc, než se jen procházet. Požádali, jsme proto management, aby nás vzali po stopách tabákového listu - co se s ním děje od chvíle, kdy projde předními dveřmi, až do momentu, kdy odejde v krabici. Žádosti nějakou dobu trvalo, než pronikla byrokracií Habanos S.A., a v týdnu, kdy jsme dorazili, bylo několik továren kvůli nadměrné vlhkosti vzduchu v Havaně během posledního květnového týdne a začátku června úplně uzavřeno. La Corona byla však jediná otevřená a byla to dobrá volba!

První zóna

Kovová vrata, která se otevírají do hlavní ulice, vedou do velké nakládací zóny, jež má přímý přístup do sklepního skladovacího prostoru. Je to první oblast pro klasifikaci tabáku. Podle Hernandeze Fuenteho dostává továrna zásilku tabáku přibližně jednou měsíčně z hlavního skladu v Tabacubě, kde uložený tabák zraje. Začátkem června byl sklep La Corony téměř prázdný, protože nová zásilka nedorazila, i když byla očekávána koncem týdne. Tabák se dováží ve velkých svazcích, zabalený buď do pytloviny, nebo palmových listů s kódy označujícími, odkud listy pocházejí. Jeden svazek na podlaze nesl písmena V D-1, která označují zvláštní farmu v regionu Viñales, zápis typu listu (v tomto případě seco), sklizňový rok a poté i váhu svazku.

Revize a zvlhčování

Odtud se listy dostanou do jakési revizní místnosti prvního stupně, kde listy ve svazku počítají zafadoři, neboli třídiči. Po sečtení se dají rychle znovu dohromady a svážou se do svazků listů známých jako "ručičky". Dva muži, Torres Medina a Castillo (ani jeden neprozradil své křestní jméno) uvedli, že tuto práci vykonávají už více než padesát let. Svazek, z nichž každý je zafixován provázkem, se vloží do nádoby a poté přemístí do zvlhčovací místnosti.  Dnes se to v mnoha továrnách na doutníky, dokonce i na Kubě, stalo ultramechanizovaným procesem. V La Coroně jsou tři stroje se skleněnými stěnami, každý má dva až tři metry vysoké tyče s rameny, na nichž je tabák zavěšen. Póly se pohybují v kruzích podél tratí se stálým proudem vodní mlhy několik hodin až jeden den. Tento systém nahradil starou metodu, kdy lidé třásli listím pod mlžným oparem, nebo jednoduché dřevěné stojany v místnosti, která byla plná vlhkého vzduchu.

Třídění a zušlechtění

Druhý den se listy přemístí z místnosti s obaly do druhého patra továrny, kde jsou zbaveny středových žil. Pokud se jedná o obalové listy, jsou roztříděny podle barvy a velikosti a poté jsou přesunuty do místnosti pro mísení. Plnicí listy se oddělí podle jejich síly - volado, seco nebo ligero  a vloží se do černých plastových sáčků s označením, pro které značky doutníků jsou určeny. Poté se přemístí se do kondicionéru.

Výrobní tajemství

Naše prohlídka se zastavila u dveří přípravny. "Tohle je tajný poklad továrny," řekl Hernandez Fuente, "ale já vám nemůžu ukázat, co se děje uvnitř." Zkusili jsme několik různých způsobů, jak se do té místnosti dostat, ale marně. Nejlepší, co jsme z pana ředitele vypáčili, bylo, že listy stráví v místnosti až 72 hodin s cílem mít všechny se stejnou vlhkostí, než budou přemístěny do Despacho de Materia Prima, neboli do oddělení primárního materiálu, které je umístěno na jednom konci dlouhé tovární balící galerie.

Doutníkový trezor

S oddělením se zachází jako s pevností Fort Knox, což je jeden z viditelných znaků toho, že se Kubánci snaží zabránit nelegálnímu odchodu tabáku a doutníků z továrny. Na dveřích je seznam lidí, včetně náčelníka Dreisera Torrese, kteří mohou dovnitř zamčené místnosti. Vnitřek je jako sklad s velkými popelnicemi, každá označená typem, naplněná upravenými listy připravenými k zabalení do doutníků. Směsi jsou už hotové a ráno se k průchozímu okénku dostaví hlavní balič, aby kolegům donesl tabák na doutníky, které se budou ten den připravovat. Po předložení průkazu totožnosti, který uvádí úroveň dovednosti a typ doutníku, který zpracovává, obdrží příslušnou hromádku listů pro své směsi a množství tabáku na daný den. Baličky zde budou vyrábět mezi 60 a 175 doutníky denně, v závislosti na vitole (velikosti) doutníku, za který jsou zodpovědní,“ říká Hernandez Fuente. Dostávají však dost tabáku jen na denní výrobní kvótu. Ani více, ani méně."

Balení

Válcovna je prakticky nerozeznatelná od ostatních velkých továrních provozů, až na to, že je větší. V La Coroně je 335 baličů s lektorem v přední části místnosti na malém pódiu; lektor má denní přestávku od 10:30 do 11 hodin, kdy se v celé továrně hlasitě hraje rozhlasová telenovela. Baliči se dělí na „brigády“ do 30 až 40 osob, na jejichž výrobu dohlíží supervizoři. Po celé galerii a v celé továrně vidíte pasti na tabákové brouky, což je snaha o kontrolu kvality, aby se zjistilo, jestli není prostředí zamořené.

Třídění jako skořápková hra

Doutníky opouštějí válcovnu a míří do třídírny, což je klimatizovaný prostor, který pomáhá regulovat vlhkost doutníků. Třídiči jsou možná jedni z nejzkušenějších dělníků v továrně. Existuje sedm různých tříd balení a celkem 64 různých barevných klasifikací v rámci tříd balení. Třídicí stůl vypadá jako gigantická skořápková hra s různými štosy stejně barevných obalů; třídič bere doutníky z velkých obdélníkových krabic v nichž dorazily z válcovny, a neustále je přesouvá do skupin, které pro netrénované oko vypadají prakticky stejně.

Příprava bedniček a expedice

Po třídění jsou doutníky připraveny k balení. Holé dřevěné bedny dorazily z centrálního místa v Havaně (o továrně na výrobu krabic si na GENLEMANIA píšeme v jiném díle) a tamní dělníci na bedny umisťují litografie předních značek. V jiné části místnosti dávají dělníci na doutníky prstýnky a připravují je do krabic. Poté se doutníky uloží, přičemž se opět provede barevná revize každé vrstvy v boxu.

Test kvality

Je zde také oficiální ochutnávka. Saul Gonzales je hlavní ochutnávač v továrně a má 12 lidí, kteří mu budou pomáhat, což je možná vysněná práce pro milovníka doutníků. Každý den směsi testují a pomocí malého listu papíru třídí doutník podle kresby, chuti, vůně, síly a spalování; testy se provádějí na základě náhodného výběru z denní produkce. Jak říká Gonzales, „každý den začínáme s novou várkou doutníků, které musíme ochutnat“.

Podmínky k práci

V La Coroně jde o víc než jen o výrobní proces. Pro 650 zaměstnanců, kteří tam pracují, má továrna lékaře na plný úvazek, sestru a zubaře, kteří ošetřují pracovníky přímo na místě. V případě potřeby jsou povoláni specialisté pro specifické zdravotní problémy. Je k dispozici kantýna, každý den se podává oběd a dělníci mají hodinu volna. Továrna končí kolem půl páté odpoledne.

Adiós La Corona!

Jak dlouho trvá, než se jeden tabákový list přesune ze zadních dveří do továrny a pak zase zpátky v krabici, která míří do centrálního skladu někde dole v havanských docích? Odhadujeme to tak na týden. Ale o tom, jaký je osud doutníků po opuštění továrny si povíme až v budoucích dílech.

 

zpět na výpis