Proces ruční výroby doutníků

Proces ruční výroby doutníků

Výroba prémiových ručně balených doutníků je komplikovaný a časově náročný proces, který vyžaduje velkou zručnost. V některých továrnách se lidská ruka dotkne tabákového listu i více než čtyřicetkrát před tím, než je celý proces výroby hotový. Z čeho se vlastně doutníky balí? Proces výroby je při hodnocení kvality konkrétního doutníku naprosto klíčový, pojďme si tedy ukázat, v čem spočívá.

Během výroby ručně balených doutníků se vedle sebe kladou od jednoho konce k druhému dva až čtyři plnící listy (v závislosti to na jejich velikosti a síle), které se svinou do dvou polovin vázacích listů, což tvoří tzv. svitek („bunch“). K tomu, aby se náplň doutníku rozvrstvila rovnoměrně a aby dobře táhl, je zapotřebí velká zručnost. Baliči natěsnají náplň, která je zabalená do balícího listu, do dřevěných forem a pak ji utlačí mechanickým lisem, jakožto poslední krok procesu.

Národní specifika

V havanských továrnách zajišťuje stejná osoba, která doutníkům dodává krycí list, i balení. Tato praktika se mírně liší např. v dominikánských továrnách, kde specializovaní baliči vázacích listů pracují v týmech společně se specializovanými baliči krycích listů. V obou případech je výsledek takový, že každý balič má zásobu srolované náplně, která je připravena k použití pro cokoli, co se bude v onen den za pracovním stolem vyrábět.

Přebytečná náplň se z konce doutníku ořízne tak, aby tvořila zakulacený vrch. Poté se vybere krycí list a zbytek náplně se ze svitku odstraní. Vázací list je upraven na požadovanou velikost. Používá centrální část listu, která je umístěna naruby, aby nikde nevystupovaly žilky listu. K tomu se používá oválná, ocelová čepel, která se nazývá chaveta.
Váleček tabáku ve svazku („bunch“) se nyní položí napříč na krycí papír, jenž se poté podle potřeby natáhne. Pak se pečlivě spirálovitě ovine okolo svitku až k jeho konci, kde se malým množstvím bezbarvého rostlinného lepidla bez jakékoli chuti přilepí. Doutník se poté balí za použití ploché části ocelové čepele, pomocí níž se na něj vyvine jemný tlak tak, aby se balič ujistil, že je jeho konstrukce rovnoměrná. Jako další krok se odstřihne malý, kulatý kousek krycího papíru (asi o velikosti malé mince), z čehož se zformuje tzv. čepička, která se posléze nasadí na hlavu doutníku. V případě doutníků, jako je např. značka Montecristo Especial, se konec krycího listu zatočí, čímž vznikne uzavřený konec doutníku. Tato verze je známa jako „flag“ metoda, což je opět proces, který vyžaduje obrovskou zručnost, ve kterém se čepička doutníků vytváří uhlazením krycího papír takovým způsobem, aby na konci vznikla žádaná čepička. Tato metoda se používá pouze u těch nejlepších ručně balených doutníků. U strojové výroby se nikdy nevyužívá. Jako poslední krok se otevřený konec usekne gilotinkou na požadovanou velikost.

{|OBRAZEK|}

Na přípravě záleží!

Proces výroby doutníku hraje klíčovou roli v tom, jak si ho vychutnáte. Pokud v něm není dostatečné množství náplně, lze si z něj sice lehce potáhnout, avšak bude horký, což zapříčiní, že bude hořet rychle a snadno ztvrdne. Pokud je v něm naopak nadměrné množství náplně, nebude z něj lehké potáhnout či jej oříznout. Kvalitní doutníky musí být konzistentní. To záleží na schopnostech pracovníků, kontrole kvality a zdrojích (v podstatě zásobě vhodných tabákových listů), což zajistí, aby nově vyrobené doutníky mohly mít stejnou kvalitu jako loňské i v případě, že nebyla dobrá úroda.

Obrázky: Mstyslav Chernov [CC BY-SA 3.0 ], via Wikimedia Commons
zpět na výpis
Doprava zdarma
Při nákupou nad 1000 Kč

Doprava zdarma
Při nákupou nad 1000 Kč

Rychlé dodání
Do druhého dne

Rychlé dodání
Do druhého dne

Výhody pro registrované
Přednostní prodej a akce

Výhody pro registrované
Přednostní prodej a akce