ZA SLUNCEM DO KARIBIKU? NEZAPOMEŇTE NA DOUTNÍKY!

Umění hbitých rukou

Mladý muž s vyzáblými pažemi v košili bez rukávů sedí u ošlehaného pracovního stolu na dřevěné židli. Před ním jsou hromady vrásčitého listí, některé z nich tmavé jako leštěná bota, jiné světle hnědé jako kabát z velbloudí srsti. Nic na stole nevypadá jako doutník. Alespoň prozatím. Sáhne po listu a silnýma rukama ho s nacvičenou lehkostí promění v jakousi trubičku. Drží přeměněný list, natáhne se pro další a celý proces opakuje, skládá je dohromady. Pak si vezme třetí a pohyb udělá ještě jednou. Vzniklý komponent protáhne, převalí, omotá balící list kolem výplně a svůj výtvor umístí do dřevěné formy, kde nabude tvar doutníku. Později ještě základní korpus jednou vyndá, opatrně kolem něho obtočí vnější krycí list a teprve poté provede poslední řezy a úpravy. Voilá: kubánský doutník, vyrobený výhradně ručně.

Čtyři pootevřené dveře

Kuba tímto způsobem vyrábí přibližně 100 milionů doutníků ve více než 40 továrnách po celém ostrově. Většina z nich je návštěvníkům nepřístupná, ale čtyři pravidelně otevírají dveře novinářům a veřejnosti. Doutníkový nadšenec, který cestuje na Kubu, si musí udělat čas, aby navštívil alespoň jednu z nich. Poněvadž pouze pozorováním toho, jak vznešené, ručně vyráběné doutníky vznikají, lze získat opravdovou představu o jejich romantice a kouzlu.

Všechno u jednoho stolu

Každý návštěvník, který uvidí, jak se doutníky vyrábějí poprvé, bude mít stejnou otázku - jak může něco, co vyžaduje tolik kvalifikované práce, kroků a úsilí stát v místním maloobchodě tak málo peněz?
Výroba doutníků je v Havaně poněkud jiná než v jiných velkých zemích vyrábějících doutníky. Nekubánští výrobci si obvykle rozdělují balení a plnění, ale na Kubě jeden pracovník vyrobí celý doutník. Listy z kubánských semen jsou poměrně malé, často se při výrobě doutníku používají dva listy pojiva, a nikoli jeden. A doutníkové baličky (známé jako Temscos nebo Liebermans) se tu nenacházejí, zbývá tedy jen náročná ruční práce.

KAM VYRAZIT NA TRIP?

Kam se tedy během návštěvy doutníkové říše vydat? GENTLEMANIA rozhodně doporučuje zavítat do následujících míst, která garantují jedinečný zážitek.

La Corona Factory
Avenida 20 de Mayo y Línea de Ferrocarril, Cerro

Doutníky se jménem La Corona už na Kubě nenajdete. Zatímco značka pochází z 19. století, ručně vyráběná La Coronas je pryč už desítky let a strojově vyráběná La Coronas se neprodává už více než 10 let. Tato budova, bývalá továrna na výrobu cigaret, byla v roce 2000 přeměněna na továrnu na doutníky a dnes slouží jako mateřská továrna takových velkých značek jako Hoyo de Monterrey, Cuaba a Punch. Není to zdaleka ta nejmalebnější továrna na doutníky, ale konečný produkt je vskutku krásný.

Továrna Partagás
Calle San Carlos No. 816, entre Sitio y Peñalver, Centro Habana

V proměnlivé hře kubánských továren na doutníky byl Partagás přesunut do bývalé továrny El Rey del Mundo, bílé budovy s iónskými sloupy. Budova je mnohem prostší a hůře se hledá - když nastoupíte do taxíku, konkretizujte přesnou cestu, protože když řeknete řidiči, aby vás odvezl do továrny Partagás, skončíte pravděpodobně v bývalé továrně - dnes prodejně doutníků, místo v současné výrobní lokalitě. Uvnitř uvidíte, jak se doutníky vyrábějí tak, jak se vyráběly u původních Partagás. Každá kubánská značka má tzv. "mateřskou" továrnu zodpovědnou za dohled nad konzistentností a stylem značky, i když tato značka může být vyráběna i v jiných továrnách. Kromě svého jmenovce je továrna Partagás zodpovědná za Bolivar, La Gloria Cubana, Ramona Allonese a Quai d'Orsay.

Továrna H. Upmanna
Belascoaín 852 entre Peñalver y Desagüe, Centro Habana

Stejně jako se Partagás pohnul, pohnul se i H. Upmann. Továrna nyní funguje ve starém komplexu Romeo y Julieta v Centro Habana. Továrna se měla vrátit do původního domova z 19. století před více než třemi lety, ale zpoždění jsou součástí života na Kubě, takže H. Upmann zůstává ve starém zařízení RyJ. Místo je oblíbenou destinací pro turisty vystupující z výletních lodí, takže může být přeplněné. Továrna balí všechny kubánské H. Upmanny, některé Montecristo (největší značka podle objemu vyráběná na Kubě) a také mnoho Romeů a Cohib. H. Upmann, kde se před 80 lety zrodila značka Montecristo, se v roce 2011 přestěhoval do staré továrny Romeo y Julieta, kde stojí dodnes. Majestátní, vícepatrová továrna na doutníky Partagás, nejznámější havanská značka, byla přemístěna.

Francisco Donatién Factory
Calle Antonio Maceo No. 157, Pinar del Río

Pokud by vás naše tipy inspirovaly k dvouhodinové jízdě na západ na výlet na proslulá kubánská tabáková pole, naplánujte si krátkou zastávku v továrně Francisco Donatién. Původní dům staré značky Vegueros stojí na místě bývalé věznice. Je to malá továrna, známá výrobou kvalitních lancerů, jako je Trinidad Fundadores. K továrně se váže slušný obchod s doutníky a naproti je příjemný obchod s pohodlným posezením.

Kubánská továrna na doutníky zaměstnává přes 100 dělníků, kteří pracují každý den zhruba devět hodin. Nezapomeňte si před cestou na Kubu sjednat cestovní pojištění. Každý místní pracovník musí podle druhu splnit kvótu 100 až 140 doutníků denně. Některé doutníky jsou menší, tenčí, snadněji a rychleji se vyrábějí než charakterističtější, tučnější rohlíky. Je zde měsíční rozpis, který určuje, kdo má co za povinnosti. Každý balič, než se dostane na pravidelnou a stálou výplatní pásku, musí podstoupit 9 měsíců doutníkového zácviku.
Doutníky vyrobené těmito praktikanty se místním prodávají za 1 peso ve vládních obchodech. Měsíční plat se pohybuje od 800 do 2000 českých korun měsíčně. Zaměstnanci kubánských továren na doutníky dostávají prémie za všechny doutníky, které překročí kvótu. Dostávají také 2 doutníky denně z výroby grátis.

Každý pracovník je plně zodpovědný za každý doutník, který ubalí, od začátku až do konce.
Před nanesením hladšího listu na vnější vrstvu se musí odvalit asi 4 vrstvy tabákových listů, což dodává doutníku jemnou, železnou povrchovou úpravu. Po stočení každého doutníku se vloží do lisu na pevnost po dobu 30 minut. Pak se vloží do jakéhosi testovacího stroje na kontrolu kvality, který kontroluje prodyšnost/přívod vzduchu – nechcete přece, aby byl doutník příliš těsný nebo příliš volný. Pokud výrobek parametry nesplňuje, musí se znovu rozbalit a vyrobit.

Ačkoliv toho nakonec moc k vidění není, dělníci jsou v nepřítomnosti svých supervisorů, který se dá snadno uplatit a poslat pro zmrzlinu, velice sdílní. Je to jedno z mála míst s rodinnější atmosférou, kde se člověk setká s místními pracovníky ve výrobě, kteří se nestydí a nebojí povyprávět realitu jejich životů. Jak známo, Kuba je stále totalitní diktatura a proto je dobré si zážitky nechat spíše pro sebe a nefotit tváře lidí, kteří mají odvahu s vámi mluvit mimo oficiální blok pod dohledem komunistických úřadů.