Blog

Když přijde na jídlo a doutníky, existují dva typy lidí. Ti, kteří jsou touto kombinací nadšení, a ti, které to moc nezajímá. Sami se můžete rozhodnout, co a kdy kouřit a jíst, a nemusíte se nechat svazovat nějakými pravidly. Ze zkušeností ale víme, že existují prověřené kombinace – pokud jste například fanoušky doutníků značky Cohiba a máte zrovna na talíři steak, tak jen s chutí do toho.

Když v dnešní době navštívíte jakékoli kvalitní golfové hřiště, uvidíte tam obvykle na stejné množství doutníků jako holí oblíbené značky Great Big Bertha či působivých šlajsů. Zajděte si do profesionálního golfového obchůdku a bude tam na vás nejspíš čekat skoro stejný počet kvalitních, ručně balených doutníků jako zboží vyhlášených golfových značek Titleist nebo Top-Flite.

Mayská kultura se bezpochyby řadí mezi nejvýznamnější civilizace v historii lidstva. Památky po tomto zaniklém etniku nás nechávají dodnes v úžasu, ať už mluvíme o neskutečných kamenných městech nebo jejich fascinujících poznatcích o astronomii. Nicméně za zmínku stojí fakt, že i Mayové si uměli užívat svůj volný čas – a to mimo jiné i za pomocí kouření, a dokonce i pití tabáku.

Deset nebo dvacet centimetrů? Tlustý či tenký? Znamená větší automaticky lepší? Na velikosti přece záleží! Podobné „hlášky“ slýcháme ze všech stran celý život, a to nejen ohledně doutníků. Je tomu ale opravdu tak? Přinese vám takový dvaceticentimetrový cvalík větší požitek než obyčejný doutník poloviční velikosti? V tomto článku se podíváme na to, co je v případě doutníků opravdu důležité a jak správně porovnat kvalitu malých i velkých.

Nikdy jsem neměl mnoho pochyb o kubánských doutnících. Nicméně už mnohokrát jsem narazil na „neuvěřitelné informace“, o kterých jsem si myslel, že jim snad nikdo s trochou zdravého rozumu nemůže věřit. Proto si myslím, že nastal ten správný čas se se všemi podělit o několik překvapujících skutečností a předně vyvrátit všechny mýty, které doutníky provází.

Kvalitu doutníku můžeme určit podle způsobu, jakým byl vyroben. Určitě vás nepřekvapí, že ruční výroba doutníků je znakem luxusu a kvality. Je však složitá a časově náročná, a proto vyžaduje odbornou péči. Platí, že při manuálním balení tak v některých továrnách může jeden list tabáku projít lidskýma rukama i více než čtyřicetkrát! Jak tedy taková výroba doutníků probíhá?

Existují dva typy lidí – ti, kdo věří, že výběr doutníku by měl jít ruku v ruce s konzumovaným jídlem, a ti, jimž je to tak nějak jedno. Samozřejmě že můžete hodit pravidla za hlavu a kouřit, co chcete a kdy chcete. Někteří ve výběru správného doutníku k následnému jídlu zase vidí velkou vědu. 

Každý z nás má svá malá tajemství a neřesti, ale když to s něčím začneme přehánět, v případě slavných osobností se obvykle říká, že mají prostě svůj „koníček“, zatímco u nás obyčejných smrtelníků se mluví o posedlostech či závislostech. O legendárním britském premiérovi Winstonu Churchillovi se dá říct vše – jeho koníčkem, vášní i nikdy neskrývanou obsesí byly doutníky. Neobešel se bez nich na žádné politické debatě či veřejné události. Většina z nás přitom netuší, kdy a proč přesně této celoživotní zálibě propadl, ani to, jak se mohl dožít tak vysokého věku, když každý den vykouřil až osm doutníků. 

Přestože ve světě doutníků jsou ty kubánské jedny z nejznámějších a nejobdivovanějších, je velice pravděpodobné, že z tohoto ostrova nepochází. Kouření doutníků se poprvé mezi původními americkými obyvateli uchytilo jinde, ovšem přesné místo či čas určit nelze. Co tedy víme?