Blog

Mayská kultura se bezpochyby řadí mezi nejvýznamnější civilizace v historii lidstva. Památky po tomto zaniklém etniku nás nechávají dodnes v úžasu, ať už mluvíme o neskutečných kamenných městech nebo jejich fascinujících poznatcích o astronomii. Nicméně za zmínku stojí fakt, že i Mayové si uměli užívat svůj volný čas – a to mimo jiné i za pomocí kouření, a dokonce i pití tabáku.

Deset nebo dvacet centimetrů? Tlustý či tenký? Znamená větší automaticky lepší? Na velikosti přece záleží! Podobné „hlášky“ slýcháme ze všech stran celý život, a to nejen ohledně doutníků. Je tomu ale opravdu tak? Přinese vám takový dvaceticentimetrový cvalík větší požitek než obyčejný doutník poloviční velikosti? V tomto článku se podíváme na to, co je v případě doutníků opravdu důležité a jak správně porovnat kvalitu malých i velkých.

Nikdy jsem neměl mnoho pochyb o kubánských doutnících. Nicméně už mnohokrát jsem narazil na „neuvěřitelné informace“, o kterých jsem si myslel, že jim snad nikdo s trochou zdravého rozumu nemůže věřit. Proto si myslím, že nastal ten správný čas se se všemi podělit o několik překvapujících skutečností a předně vyvrátit všechny mýty, které doutníky provází.

Kvalitu doutníku můžeme určit podle způsobu, jakým byl vyroben. Určitě vás nepřekvapí, že ruční výroba doutníků je znakem luxusu a kvality. Je však složitá a časově náročná, a proto vyžaduje odbornou péči. Platí, že při manuálním balení tak v některých továrnách může jeden list tabáku projít lidskýma rukama i více než čtyřicetkrát! Jak tedy taková výroba doutníků probíhá?

Existují dva typy lidí – ti, kdo věří, že výběr doutníku by měl jít ruku v ruce s konzumovaným jídlem, a ti, jimž je to tak nějak jedno. Samozřejmě že můžete hodit pravidla za hlavu a kouřit, co chcete a kdy chcete. Někteří ve výběru správného doutníku k následnému jídlu zase vidí velkou vědu. 

Každý z nás má svá malá tajemství a neřesti, ale když to s něčím začneme přehánět, v případě slavných osobností se obvykle říká, že mají prostě svůj „koníček“, zatímco u nás obyčejných smrtelníků se mluví o posedlostech či závislostech. O legendárním britském premiérovi Winstonu Churchillovi se dá říct vše – jeho koníčkem, vášní i nikdy neskrývanou obsesí byly doutníky. Neobešel se bez nich na žádné politické debatě či veřejné události. Většina z nás přitom netuší, kdy a proč přesně této celoživotní zálibě propadl, ani to, jak se mohl dožít tak vysokého věku, když každý den vykouřil až osm doutníků. 

Přestože ve světě doutníků jsou ty kubánské jedny z nejznámějších a nejobdivovanějších, je velice pravděpodobné, že z tohoto ostrova nepochází. Kouření doutníků se poprvé mezi původními americkými obyvateli uchytilo jinde, ovšem přesné místo či čas určit nelze. Co tedy víme?

Každý správný znalec rád potvrdí, že podlehnout opojnému kouzlu kvalitního tabáku není žádná velká potíž. Zvláště pak se skleničkou vhodného prémiového alkoholu a v přítomnosti krásné ženy.

Pro milovníky cafe racerů tu máme jedno povedené video.