Blog

V dnešním průvodci na dovolené se blíže zaměříme na oblíbené destinace českých turistů  v jihovýchodní Asii. Nevynecháme pro mnohé oblíbený cíl, kterým je jakožto ráj všech plážových králů, cenově dostupné a stále atraktivnější Thajské království. Potom se podíváme do obrovské čínské aglomerace, ze které současná thajská doutníková kultura přímo čerpá inspiraci a styl. Jihočínská megapolis Hong Kong v posledních letech rezonuje převážně kvůli velmocenské politice, ovšem málokdo tuší, že je světovou velmocí i v mnohem příjemnější oblasti lidského života - v obchodu a konzumaci superprémiových doutníků.

Sezóna dovolených se blíží rychlostí blesku a nejeden ze skutečných milovníků prémiového kuřiva nenápadně přemýšlí, jakou destinaci vybrat. Nejlépe tak, aby byla v krátkém dosahu alespoň jedna solidní doutníková zašívárna. Kuřácký klub pro gentlemany, kam bude po náročném dni s manželkou a dětmi možnost utéct, schovat se a dát si oblíbené Montecristo s prvotřídní náloží jednosladové whisky. Prostě a jednoduše, být pár minut ve svém světě. Pojďte s námi chvíli cestovat prstem po mapě a prozradit si tipy, kam určitě zajít.

Je asi nasnadě, že většina lidí si stále myslí, že kuřák doutníků je dobře opečovaný muž středního věku, který má vysoké příjmy. Upřímně řečeno, asi ano, ale přesto je jedno jasné. Rozhodně se zvýšil počet lidí, kteří si doutníky spojují také s potetovanými lidmi, pouličním uměním a v podstatě s každým bez ohledu na věk, pohlaví, vyznání a barvu pleti. Dnes omrkneme příběh amerických doutníkářů, kteří svůj globální obchodní úspěch s doutníky postavili na dvou dříve zcela nemyslitelných pilířích. Tetování a pouličním graffity.

Příběh tohoto týdne začíná v Palma Soriano, městě na východě Kuby, kde v 11 letech začal pracovat budoucí ředitel fabriky El Laguito. V polovině padesátých let se přestěhoval do Havany, kde si našel práci v továrně El Faraon, jejímž majitelem nebyl nikdo jiný než Pérez Salazar, kterému se v letech revoluce přezdívalo "Chicho" a který se stal hlavním Fidelovým bodyguardem. O osudu malého chudého kluka, vzniku doutníku Cohiba, ženském elementu a o současnosti značky si povíme v dnešním příspěvku.

Jak jsme zjistili, svět vintage doutníků je málo definovaný a ještě méně pochopený. Díky informacím od několika odborníků je jasné, že kupce kategorie vintage lze rozdělit do dvou odlišných skupin. Jedni se jako konzumenti zaměřují spíše na prožitek se samotného kouření, ti druzí se chovají jako investoři, nebo sběratelé. Sektory obvykle odděluje také výrazná věková hranice a pochopitelně i solventnost. Nicméně pro oba tábory se nabízí tytéž aukce a burzy, kterých ovšem po covidové pandemii opět výrazně ubývá a ceny tedy stoupají do astronomických výšek. Pohne li s trhem ruská válka na Ukrajině je velká neznámá a na rezultát si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Členové přistěhovalecké rodiny úspěšných německých finančníků z Brém i bandy komunistických revolucionářů odkudsi z pralesa. Ti všichni stáli za rozvojem značek prémiových doutníků, které kralují světovému trhu a my je právem považujeme za legendy. Jedním z pozůstatků prvního období rozkvětu jsou i jejich původní továrny, kde poklady vznikají. Z některých zbylo doslova jen pár zapomenutých cihel, jiné prošly rekonstrukcí a v plné síle produkují své výrobky dodnes. My se proto podíváme na oba případy. Továrny H. Upmann a legendy všech legend, doutníku Cohiba.     

Společnost Habanos působí kromě obligátních lokalit také v jedné z nejodlehlejších oblastí naší planety a dá se uznat, že se značným úspěchem. Vědci bojující proti hrozbě tání pólů mají z pravidelných dodávek prémiových doutníků stejnou radost jako mnozí piloti NATO na grónské základně a výletní turisté, kteří region obývají během dvouměsíční letní sezóny. Neprodává jen vynikající tabákové výrobky, ale také životní styl, který ve Skandinávii i přes roztříštěnou legislativu a extrémně tvrdé státní regulace stále drží evropský prim. Jak si tedy stojí kubánský tabák a severská šestka?

Většina anekdot o skvělých starých whisky se vždy točí kolem těch skotských jednosladových. Sběratelé se chlubí svými 20 až 40 let starými lahvemi. Za 60 let starou whisky lze získat cenu, která by stačila na koupi pěkného domu. V mánii po stařených skotských se často ztrácí varianta nejoblíbenějšího skotského a vlastně i irského nápoje: blended whisky. Také u nás je bez konkurence nejprodávanější a proto se dá předpokládat, že až se někdy dostanete k párování s doutníky, ocitne se vám v dlani právě taková blenda.

José Rodriguez Fernández byl muž se zkušenostmi se světem kvalitních doutníků a jeden z jeho velikánů. Byl také slavným majitelem značky Romeo y Julieta a nikdo před ním ani po něm se v tabákovém průmyslu nenechal takto významně inspirovat či ovlivnit stejnojmennou Shakespearovou tragédií. S režií Romea y Juliety začal v roce 1903, současníci považovali jeho provedení vize za bezelstné a odvážné. Není známo, jak získal svou přezdívku, ale v tabákové branži se proslavil jednoduše jako Don Pepin.