Zrod kouření doutníků

Zrod kouření
Domorodí obyvatelé amerického kontinentu byli bezpochyby první nejen v pěstování v této zázračné rostliny, ale i v její konzumaci pomocí spalování a vdechování kouře hluboko do plic. Její původ nalezneme na poloostrově Yucatan v Mexiku, odkud se po rozpadu Mayské civilizace dostala s rozptýlenými kmeny do jižní Ameriky a samozřejmě také na sever, kde se zjevně objevuje již v prvních tradicích indiánů z regionů kolem Mississippi.

Objev pro starý kontinent
Pro zbytek světa objevil tabák v roce 1492 v zálivu San Salvador na Bahamských ostrovech italský cestovatel a navigátor Kryštof Kolumbus. Dva z jeho vlastních námořníků uvedli, že kubánští domorodci kouřili primitivní formu doutníku se sušeným tabákem zabaleným do listů jiných plodin, například palmy nebo jitrocele. Sám Kolumbus prý z exotického zvyku nijak u vytržení nebyl, no ostatní členové expedice velice rychle omamným účinkům kouření propadli, houfně následováni dalšími příchozími kolonisty. Vracející se dobyvatelé zanesli tuto inovativní kratochvíli do Portugalska a Španělska, odkud se rozšířila jako znamení bohatství a příslušnosti k vyšší společnosti také do Francie a prostřednictvím francouzského velvyslance do Itálie. V Británii byl za rozšíření kouření zodpovědný pravděpodobně Sir Walter Raleigh a později portugalští obchodníci, kteří jako první na světě zavedli v roce 1512 pěstování tabákové rostliny mimo Ameriku. Už v roce 1558 se na lisabonských trzích objevila také nová účinná forma - šňupací tabák. Ačkoliv byl tabák velmi populární ve všech vrstvách společnosti, ne všichni ho považovali za něco dobrého. Například anglický král Jakub I. kouření označil za "zvyk odporný pro mozek, nebezpečný pro plíce a kouř z bezedné pekelné jámy". Snahy o jeho potlačení ovšem samozřejmě vedly k okamžitému nárůstu jeho ilegálního pašování a vynálezu mnoha chytrých způsobů, jak obejít zákon.

Průmysl v Americe
Ačkoliv byly první tabákové plantáže založeny ve Virginii v roce 1612 a v Marylandu v roce 1631, tabák byl v dnešních Spojených státech kouřen výhradně v dýmkách. Samotná forma doutníku se objevila až po roce 1762, kdy se Izrael Putnam, důstojník britské armády vrátil z Kuby. V oblasti kolem jeho domu v Connecticutu se od sedmnáctého století pěstoval tabák a tak jeho sbírka havanských doutníků, tabáku a osiva brzy nalezla využití. Netrvalo dlouho a v Hartfordu byly zřízeny první továrny na doutníky a učiněn první pokus pěstovat tabák z importovaného kubánského semene. Výroba tabákových listů ve velkém začala ve dvacátých letech předminulého století a kubánský tabák pěstovaný v Connecticutu tak dodnes patří mezi nejkvalitnější  produkty v kontinentální části USA. Počátkem devatenáctého století se do USA dovážely doutníky z Kuby a strmě vylétla také domácí produkce.

Španělské "sevilly"
Kouření doutníků se na rozdíl od užívání tabáku v jiných formách, rozšířil do zbytku Evropy ze Španělska, kde se doutníky z kubánského tabáku vyráběly od roku 1717 ve městě Sevilla.  V roce 1790 se výroba rozšířila severně od Pyrenejských hor, přičemž menší továrny byly provozovány  také ve Francii a Německu. Skutečná masová obliba ovšem začala až po Napoleonských válkách, kdy se do Francie vracela francouzská vojska z okupace španělských regionů a zvyk si přinesli sebou. Do té doby byla populární především dýmka, pomalu vytlačována šňupáním. Ve Velké Británii se doutníky začaly vyrábět v roce 1820 a již o rok později byl parlamentem přijat zákon, který stanovil předpisy upravující výrobu. Z důvodu nové dovozní daně tak byly zahraniční doutníky považovány za luxusní produkt. To ovšem popularitu doutníků nijak neomezilo a brzy vznikla velká poptávka po ještě kvalitnějším tabáku. Španělské "sevilly", tak byly velice rychle nahrazeny těmi z Kuby.

Večerní smoking
Kouření doutníků se v Británii a Francii stalo tak populárním zvykem, že jejich konzumace byla běžná prakticky na všech místech veřejného života. Tabákový dým se stal charakteristický v evropských vlacích, restauracích či divadlech. Zvyk dokonce ovlivnil módu či společenské oděvy a tak se dodnes formální večernímu pánskému obleku typu tuxedo říká "smoking". Koncem devatenáctého století byl doutník po večeři pevně zavedenou tradicí.

Pravlast doutníků
Ale zpátky do pravlasti doutníků - na Kubu. Na Kubě se doutník stal důležitým národním symbolem a tak tomu je dodnes. Kubánští rolníci se začali stávat pěstiteli tabáku již začátkem šestnáctého století a při vývozu plodiny vedli neustálý boj proti velkým vlastníkům půdy. Někteří úspěšnější se stali nájemci, jiní byli nuceni hledat nové pozemky pro svá políčka a zakládat oblasti jako Pinar Del Rio a Oriente. V polovině devatenáctého století, kdy v zemi panoval volný obchod s tabákem, bylo na Kubě takřka deset tisíc různých plantáží a počet továren v Havaně a dalších městech se po období divoké prosperity ustálil na sto dvaceti. Začátkem dvacátého století se výroba doutníků stala plně rozvinutým průmyslem. Vývoz historicky směřoval primárně do Spojených států, dokud nebyly v roce 1857 stanoveny celní limity. Ve stejném období byla zahájena klasifikace značek či velikostí a poprvé byly zavedeny doutníkové krabice či papírové prstýnky. Jak průmysl rostl, doutníky se staly ústředním prvkem kubánské dělnické třídy a v roce 1865 byla zřízena unikátní instituce, která trvá dodnes: hlasité čtení literárních, politických a jiných textů. To mělo eliminovat stereotyp a přispět ke vzdělání pracovníků. Koncem století Kuba čelila politickému otřesu způsobenému bojem za nezávislost na Španělsku. Mnoho producentů emigrovalo do Spojených států nebo na blízké ostrovy, jako je Jamajka, kde založili tabákový průmysl v místech typu Tampa, Key West či Kingston. Tito bohatí Kubánci byli nápomocní při financování vzpoury proti Španělům, kterou vedl v roce 1895 kubánský národní hrdina José Marti. Zpolitizovaným dělníkům podle legendy poslal rozkaz ke vzpouře uvnitř propašovaného doutníku. Dělnická třída hrála roli i několik desítek let později při revoluci Fidela Castra proti generálovi Batistovi v roce 1959. Tabákový průmysl byl znárodněn a v roce 1962 vstoupilo v platnost dovozní embargo do USA.

Příběh doutníku nekončí
Mnoho majitelů továren na doutníky jako jsou rodiny Palico, Cifuentes a Menendez uprchlo před komunistickou zlovůlí do zahraničí a rozhodlo se znovu zahájit výrobu a často používat stejné obchodní značky, jaké vlastnili na Kubě. Proto jsou dnes legendární doutníky jako Romeo Y Julieta, H. Upmann a Partagas vyráběné v Dominikánské republice, La Gloria Cubana v USA, Punch a Hoyo de Monterrey v Hondurasu. Vznikly samozřejmě i nové značky, například Don Miguel, Don Diego, či Montesino. Všechny značky od svého vzniku úspěšně prosperují a v poslední době dokonce navyšují produkci o solidních pět procent ročně. Situace na Kubě byla přesně opačná. Počátky devadesátých let byly pro kubánskou produkci přímo kritické. Během dvou let po pádu Sovětského svazu se polovina hrubého domácího produktu změnilo doslova  v páru. Doutníkový průmysl sice trpěl méně než ostatní, protože základní surovina, tabák, se na ostrově pěstuje. Nedostatek hnojiv, obalových materiálů či šnůr, které pocházely z bývalého východního bloku si však vybírali svou daň a produkce klesla na minimum.  Ačkoliv je ve světě populární trend nekouřit a proti tabáku se vede inkviziční tažení, obliba doutníků globálně spíše roste. Vychutnávání si prémiových kousků se etablovalo jako svébytná kultura a luxusní doutníky si dnes vychutnávají celebrity, ale i normální sofistikovaní muži a ženy. Příběh pokračuje i vy můžete být jeho úžasnou součástí!