Blog

Kuba je jedním velkým živoucím muzeem. Koloniální fasády z první poloviny minulého století charakterizují panorama Havany, americké klasické automobily jsou turistickou atrakcí a dokonce i kubánský doutníkový průmysl záměrně klade důraz na tradici. Havany se obecně řečeno stále vyrábějí tak, jak se vyráběly před sto lety. Znalost je však třeba pěstovat, aby se na ni časem nezapomnělo. Tomuto úkolu se věnuje Museo del Tabaco, které se nachází ve starém centru Havany a dovede vám mimo jiné poradit, jaké stavby ve městě navštívit.

V roce 1895, kdy v Americe vládli ocelářští magnáti, finančníci a železniční developeři - bylo ve Spojených státech přibližně 42 000 továren na výrobu doutníků, z toho 300 jen v Clevelandu. Dokonce i ve vzdálených městech, jako je Davenport v Iowě, se doutníkovému průmyslu dařilo. V té době bylo v zemi tolik lidí, kteří doutníky vyráběli, že doutníkáři měli vlastní odbory. Pokud se ocitnete v blízkosti některé z těchto továren, doporučujeme vám, abyste se tam zastavili, jeden kousek si koupili a vychutnali si kousek moderní Ameriky.

Pokud jde o tabák, obvykle se jasně rozlišuje mezi běžným a prémiovým druhem. Často se setkáte s tabákovými výrobky, jako jsou například doutníky, jejichž cena je nehorázně vysoká. Dnes se proto podíváme na typický příklad prémiového tabákového výrobku a posoudíme, zda je prudký rozdíl v cenách oprávněný.

Jako kubánská semena se dnes velmi často označují také plody rostlin, které se pěstují v jiných než kubánských zemích. Tabáky z kubánských semen mají výraznou chuť a při pěstování v různých půdách se mění, takže kubánské semeno zasazené například v Dominikánské republice nebude mít stejnou chuť jako semeno vypěstované na Kubě. Jedno je však jisté, bez kubánského osiva bychom neměli kubánské doutníky v podobě, jak je dnes známe a máme rádi.

Popel na vašem prémiovém doutníku hraje zásadní roli v regulaci správného hoření a tedy výsledného aroma a chutí. Čím hustší je popel, tím méně kyslíku se dostane k hořící části doutníku a tím pomaleji hoří. Zatímco příliš mnoho popela může způsobit rychlejší zhasnutí doutníku, příliš málo popela může způsobit, že doutník shoří příliš rychle a často nerovnoměrně. A bez popela, který by ho chránil, můžete nechtěně shodit celou hořící část, tzv. "třešničku", což vás donutí k opětovnému zapálení.

Lucembursko a španělské impérium vždy spojovaly příbuzenské vztahy a proto i my tentokrát vyrazíme do bohatého knížectví a nohy si následně vyvalíme v poslední španělské kolonii, na Mallorce. Obě země nás překvapí velice tolerantním přístupem ke kuřákům luxusních doutníků, ostatně kultura, kde si solventní zákazníky nadevše váží, je celosvětově známá a milovníci prémiového tabáku to moc dobře vědí. Jak tedy vypadají dvě úplně rozdílné, ale přitom spřízněné země?

Dnes si v rámci dovolenkového cestování uděláme výlet po severním moři a navštívíme dva velké kontinentální přístavy. Hamburk i Oslo patří mezi regionální metropole a každá z nich se staví k toleranci ke kuřákům prémiových doutníků jinak. Možná vás velice překvapí, že tentokrát je na tom v defensivě jinak relativně liberální Německo a Hamburk nás při toulkách za doutníkovým dobrodružstvím vyloženě zklamal. I tak, ale není třeba zoufat. Stále ve městě existují stanice první pomoci a je dobré je pro každý případ znát.

Devastující katastrofa legendárního Club Hotelu Saratoga, emise zbrusu nového speciálu Cohiba 55 a velké změny v americké politice jsou základní zprávy doutníkového universa z Kuby. Buďte s námi v obraze a mějte v arzenálu čerstvé informace, ať už je využijete ve večerním klubu, nebo při prvním ranním šampaňském na terase.

Padrón, Partagás, Cohiba a Romeo jsou hlavní typy doutníků, které nejčastěji žádají výletníci v zemích Beneluxu, nebo v bývalém sídle ruských carů, Petrohradu. Dnes si je tedy vychutnáme v letní cestovatelské rubrice, která nám přiblíží možnosti, jež tu můžete během krátké dovolené očekávat. Stručně nám nastíní lokální atmosféru, svéráz a svízele, které sebou doutníková kultura v obou regionech nese.