Blog

Během několika desítek let se doutník Cohiba stal z privátní značky Fidela Castra nejznámějším a nejvyhledávanějším doutníkem na světě. Spolu s Dom Pérignon vintage Champagne, Rolls Royces a hodinkami Patek Philippe je dnes jméno Cohiba synonymem pro luxusní zboží a z větší části se díky této své pověsti živí. Než se rozhodnete rozšoupnout, zde jsou o této záhadné značce zajímavá fakta, která byste měli znát.

Ačkoliv podniky po celém světě zavírají a zprávy o koronaviru se každým zpravodajským cyklem množí, mnoho obchodů s doutníky zůstává i přes tuto dobu globální krize otevřených. Většina z nich uzavřela své salonky a omezila počet zaměstnanců, ale přesto zákazníkům umožňuje koupit si své oblíbené doutníky. Pro pár šťastlivců je to pořád byznys jako obvykle, jiní vyhlásili bankrot nebo se plně přeorientovali na internet. Jak s pandemií zápasí dýleři Montecristo, Corona a Davidoff?

V posledním díle, který se věnoval pomůckám, jsme hovořili o historii a výrobním procesu jednoho z malých pokladů života: doutníků. Dnes začíná další část naší cesty do světa kouření a budeme pokračovat tam, kde jsme skončili. Připomeneme si základní kroky zprovoznění domácího humidoru a konečně také naťukneme další nezbytné doplňky: řezačky, zapalovače a zápalky.

V dnešním příspěvku budeme diskutovat o tom, jak spárovat doutníky s různými víny a lihovinami. Historicky si mnoho mužů užívalo potěšení z dobrého doutníku, když večer popíjelo brandy nebo whisky. Dnes se umění dokonalých párů přesunulo do kávy, vína a dokonce i piva. Jaký je tedy základní trik, jak zajistit harmonii mezi doutníkem a pitím?

Zeptáte li se kteréhokoli kuřáka kvalitního tabáku, obvykle vám řekne, že rozdíl mezi kouřením doutníků a cigaret je v tom, že to druhé je závislost, zatímco kouření doutníků koníček. Milovníci  doutníků a nadšenci považují svou neřest za životní styl a do velké míry mají pravdu. Pro takového nadšence je totiž vstup do kuřárny téměř posvátnou událostí. Je to místo útěchy a přátelství. Stejně jako když vejdete do vesnické hospody, i obchod s doutníky bude mít pravděpodobně svůj podíl štamgastů, kteří všechny cizince považují za otravu. Proto je důležité dbát na to, aby každý návštěvník obchodu měl dobrou hned první zkušenost.

V minulých doutníkových průvodcích jsme podrobně hovořili o historii, řemeslné zručnosti a výrobních postupech. V tomto díle se zaměříme na některé z našich oblíbených kubánských doutníků, jako je Partagás, Cohiba nebo nesmrtelný Montecristo č.2. Do doutníkového dějepisu pochopitelně mírně zavítáme i tentokrát a na závěr poradíme jak se v terénu rychle vypořádat s bezohlednými obchodníky, padělateli a podvodníky. Skvělé rady pro GENTLEMANII sepsal světoznámý odborník Alfrédo Ferdinand Pinochet.

"Kouření doutníků nezná politiku. Je to o honbě za rozkoší, chutí a vůní.“ V roce 1967 muž jménem Zino Davidoff, majitel společnosti se stejným názvem, ve snaze vzdělat masovou populaci, vydal esej nazvanou Průvodce doutníkovou etiketou. Jeden z prvních literárních celků svého druhu je dobře hodnocená prvotina dodnes a prakticky se stala svého druhu biblí celého doutníkového světa. I když nepochybujeme, že jste díky své vášni a blogu GENTLEMANIA již poměrně zběhlí ve výběru, kouření a vychutnávání doutníků, stále jsme si neřekli spoustu drobných detailů, které o vás utvářejí konečný obrázek. Takže, co radí sám velký guru Davidoff?

Doutníkový, chcete li kuřácký salonek je výborné místo pro podobně smýšlející jedince, kteří si zde odpočinou a sejdou se s kolegy či přáteli. Ti, kteří se zúčastní podobného sedánku, využijí příležitost dozvědět se o prémiovém tabáku více a ochutnat různé typy kuřiva a vhodných nápojů. Existuje mnoho druhů doutníkových salonků, ale většinou v nich platí stejná pravidla. Pokud vám kurýr dovezl čerstvou várku a zatoužíte po společnosti, můžete zapátrat a podobné místo někdy zkusit navštívit.

Podobně jako Dominikánská republika si také nejznámější producent prémiových doutníků prošel hlubokou krizí výroby a kvality. Geopolitické změny, výkyvy v globálním klimatu a domácí ekonomická krize zasáhla i nejznámějšího světového výrobce kvalitního karibského kuřiva. Temné období, které si navzdory vzrůstající poptávce prožila Kuba koncem devadesátých let je již díky demokratickým reformám a razantnímu vstupu španělského kapitálu díky bohu zažehnáno. I proto se kvalitu několika značek jako Montecristo, Cohiba či Partagás podařilo udržet v nevídaně špičkové kvalitě, zatímco pověst ostatních byla dlouhá léta značně pošramocená.