Blog

Když v trafice položíte na pult tisícikorunovou bankovku, obvykle si za ni koupíte několik doutníků, a není to tak dávno, kdy tato částka mohla pokrýt i cenu celé krabičky. Ceny však celosvětově rostou a většina prodejců rychle vyprazdňuje své sklady. Dnes se proto podíváme na hitparádu doutníků, které jdou na dračku nejvíce a zároveň si drží nejvyšší úroveň hodnocení světových degustátorů. Pozornost míříme na kategorii mild&light a v závěru i na trochu toho nefalšovaného luxusu.

Hlavním důvodem, proč kouříme doutníky, je jejich chuť. Prémiové doutníky stimulují naše chuťové buňky nesčetnými způsoby. Doutníky mohou být kořeněné, sladké, zemité i oříškové. Chuť je subjektivní a někdy je zdrojem debat mezi znalci a kritiky, protože stejný doutník můžeme vnímat s malými odchylkami. Nicméně většinu doutníků charakterizuje řada známých chuťových tónů, o kterých si povíme v závěru svého dnešního příspěvku. Ještě před tím se ovšem zastavíme u staronového trendu, který mnoha lidem dělá vrásky na čele - umělé dochucování.

Podle zprávy kubánského státního deníku čelí Pinar del Río, region na západě Kuby, kde se pěstuje většina prvotřídního tabáku, pravděpodobně nejhorší úrodě v historii. Na vině jsou především přetrvávající následky hurikánu Ian, který koncem září zničil většinu tabákových stodol. S ekonomickou a zemědělskou krizí jde ruku v ruce další drastické zdražování, ale i uvolnění vztahů s USA a nový začátek slibné spolupráce. Stručné novinky z centra tabákového průmyslu si můžete vychutnat v dnešním příspěvku. 

Dýmky se v Evropě nejprve vyráběly z křídy a hlíny. Byly relativně levné a snadné na produkci. V Norsku brzy následovaly dýmky železné. V roce 1720 se staly oblíbenými dýmky Meerschaum, vyráběné z měkké bílé hlinité hmoty, a to díky uměleckému vyřezávání dýmek s dlouhými stonky. Dobře táhly, ale intenzivně se zahřívaly a kuřák je musel držet za stopku. Při dotyku s miskou dýmky se popálily prsty. Trvalo asi 100 let, než Meerschaum sestoupilo z nejvyšší příčky a ustoupilo převážně dýmkám ze dřeva briar, které se drží dodnes. Vrátí se dýmky do popředí zájmu?

Doutníky v sobě skrývají alchymii, kterou bohužel zastínily vžité stereotypy, jež se přenesly do současnosti. Svým způsobem jsou tyto stereotypy karikaturami. Představa "velkých mužů", kteří sedí u stolu v pánském klubu a rozhodují o osudech mnoha lidí, se sklenkou koňaku nebo whisky v jedné ruce a silným dlouhým doutníkem v druhé. Nebo představa bohatých a slavných dovádějících na jachtách někde na jihu v teple a přepychu, s doutníky v ruce. Doutník a jeho cesta od semínka až na polici však skrývá mnohem víc.

Pokud chcete najít nejlepší zapalovač doutníků, je toho hodně, co musíte před nákupem zvážit. Zatímco většina podobných zařízení je určena pro jiné účely, zapalovač určený pro doutníky má mnoho funkcí, které vám usnadní příjemné kouření doutníku. Tyto přístroje mají dostatečně velké palivové nádržky na několik hodin kouření bez doplňování a několik trysek, které umožňují zapálit doutník kdekoli po jeho délce. Některé mají dokonce zabudované řezačky, nebo jsou součástí cestovního pouzdra.

Přestože výhodou digitálně propojeného světa je možnost získat informace o čemkoli z jakéhokoli místa na světě, aniž by člověk musel opustit svůj domov, jsou případy, kdy internet nemůže nahradit skutečný zážitek. Tak tomu je i v případě doutníků. Kouření dobrého doutníku je hmatový zážitek, který je spojen se všemi smysly: chutí a vůní, vzhledem listů a prstýnku, nebo jen pocitem v ruce. Jednou z variant, jak si toho všeho užít, je návštěva některého ze slavných doutníkových festivalů a veletrhů. Proto se v letošní velké letní cestovačce Gentlemania zaměříme kromě prázdninových klubů i na ně. A hned z kraje začneme v Americe.

Pro výrobce doutníků jsou zásadní tři části tabákové rostliny a jejich odlišné chuťové vlastnosti: Volado, Seco a Ligero. Pěstitelé tabáku ovšem musí dbát i na další čtyři části, které se ve výrobě obvykle nevyužívají. Existuje několik desítek druhů tabáku, které rostou především v tropickém či subtropickém podnebí a v dnešním povídání se proto zaměříme na typy, které se na plantážích vyplatí pěstovat v průmyslovém měřítku. Vysvětlíme si také stručně proces pěstování od semínka až po hotovou rostlinu, pohledem farmáře mrkneme na sklizeň a zakončíme dnem stráveným na plantáži s tvrdě pracujícími dělníky v Brazílii.

Po absolvování střední školy chtěl šéf společnosti, Heinrich Villiger původně studovat němčinu. Místo toho ve 20 letech nastoupil do rodinné firmy, zasvětil svůj život tabáku a pokračoval v úspěchu společnosti Villiger Söhne ve třetí generaci až do dnešních dnů. Tento úspěch dnes utváří přibližně 1 700 zaměstnanců po celém světě a doutníky a cigarillos Villiger se vyvážejí do více než 100 zemí. Fascinující historii společnosti Villiger Söhne rozhodujícím způsobem ovlivnilo několik zásadních rozhodnutí.